Tichý společník

Ticho se odráží od prázdných stěn,
stejně jako se měsíc zrcadlí na vodní hladině.
Já naslouchám tomu tichu jako jedinému příteli,
který se mnou zůstává když jsem sám.

Ticho léčí i zabíjí,
hojí i sype sůl do rány.

Prosím promluvte někdo ať slyším lidský hlas,
Můj vlastní zdá se mi cizí a jiných zapomněl jsem zas.
Hlasitý křik neslyším a šepot uši drásá,
prosím buďte již zticha, to je moje spása.

Dál už budu naslouchat jen tichém větru vánku
a ozvěně ticha co odráží se odevšad,
společnost i samota má svou temnou stránku,
nevím jestli plakat anebo se smát.