|
Už nenaříkám jak mé básně větčinou znáte vše dopadlo dobře
|
Dlouho to trvalo já naříkal,
dnes už nejsem sám,
s milou ženou usínám,
ne se ženou jen, dnes i s naším synem.
Sedum let na sebe jsme čekali,
před svatbou rok jsme spolu žili,
než jsme se nadáli, rok byl ten tam,
v listopadu s milou a synem,
na radnici stál, v očích slze dojetí,
zatím jedno dítě, snad se ještě poštěstí.
dnes už nejsem sám,
s milou ženou usínám,
ne se ženou jen, dnes i s naším synem.
Sedum let na sebe jsme čekali,
před svatbou rok jsme spolu žili,
než jsme se nadáli, rok byl ten tam,
v listopadu s milou a synem,
na radnici stál, v očích slze dojetí,
zatím jedno dítě, snad se ještě poštěstí.
Ze sbírky: BÁSNĚ CO NAPSAL SÁM ŽIVOT I
22.11.2017 18:05
Taron to je pravda, když jsem tohle psal tak bylo vše krásné, vše fajn a dnes se ptám zda vydržíme zda odolám?
13.12.2012 09:46
Láska? Jako v pohádkách..jenže nikde není napsáno, jak ti dva spolu žili po dvaceti, třiceti letech a jestli se pořád tak strašně milovali, jako na začátku...nikde není ten konec...přece svatbou to začíná, svatbou láska nekončí....jenže po svatbě končí pohádka a začíná realita:)))) -proto "pohádky je konec" :)))Držím palce...jako ostatní...
11.12.2012 10:27
Devils_PIMP
Bohuzel souhlasim svym mirnejsim zpusobem s Hagridem - tomuhle se rikaji pocitovky - loterarne je to paskcil ale jde hlavne o pocitovy vjem z obsahu takze tak
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.