Doteky bílých peříček,
co padají z nebeských výšin
a jen tak letmo se položí do trávy,
jako by ani nebyly -
nevěstiným závojem.
Stromy pláčou slzy okvětní,
jejich krása mizí s posledním lístkem,
z kytice svatební.
Kostelník odzvání polední.

Kde býval slavností háv,
zbyly jen květů závěje.
Ale i v tom se skrývá naděje.
Z jara se větve k nebi hrdě tyčí,
prázdná náruč skrytá za drahým závojem.
Kde však krása květů v jaře se ničí,
v podzimním slunci dozraje -
v míze stromů skrytá naděje.
 01.12.2012 12:11
traken: Děkuju! :)
 30.11.2012 18:32
povedné, pěkné, krásné...:D
 30.11.2012 08:52
Chronoss: Moc děkuju :)
 29.11.2012 21:54
hmm...pěkné ty asi máš hodně ráda jaro :) a ta naděje je z toho cítit

Stromy pláčou slzy okvětní,
jejich krása mizí s posledním lístkem,
z kytice svatební.
Kostelník odzvání polední.

to je nádhera :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.