|
některé okamžiky dýchají
|
.
Dnes jsem ho viděla
ostříhané podzimní slunce
vyvěšené v síti černých větví stromů
bez listí
libovolně rozpuštěná pára od úst
zjemnila rysy všech kolemjdoucích
řasy šedly s každým delším
nadechnutím
a najednou to bylo všechno hrozně málo
zbýval už jen jeden život ze čtyř
pár kroků
mrknutí
než začne padat
můj
první
letošní
sníh
a ulice naposledy
vydechnou
.
Dnes jsem ho viděla
ostříhané podzimní slunce
vyvěšené v síti černých větví stromů
bez listí
libovolně rozpuštěná pára od úst
zjemnila rysy všech kolemjdoucích
řasy šedly s každým delším
nadechnutím
a najednou to bylo všechno hrozně málo
zbýval už jen jeden život ze čtyř
pár kroků
mrknutí
než začne padat
můj
první
letošní
sníh
a ulice naposledy
vydechnou
.
12.12.2012 23:35
Tvoje básně jsou vždy takové hrozně hezky vzdušné :) a opět jsi dokázala způsobit mi mrazení až do konečků prstů, díky ;)
18.11.2012 19:29
Devils_PIMP
Nesedí mi - promiň
16.11.2012 13:04
Yasmin
Podzim dodýchává mezi poli a nebem, jen okamžiky trvají... Mám z ní moc milej a krásnej pocit!:-)
15.11.2012 09:08
Zase jedna z těch, při kterých je nejlepší zavřít oči, zatajit dech a hlavně nepsat nic duchaplného. To by totiž mohla odletět. Je nádherná :-)
14.11.2012 23:19
Tedy ta tečka na konci sice daleko nedoběhla, ale moc se ti to povedlo. Žádné konvence, žádná replikace klasických forem, jen čistá anorganická poezie. A už ten začátek! Hned jsem poznal, že tohle se mi bude líbit, protože tak možná nikdy nic nezačalo. Nehledě na ten vnitřek - tak prostý a zřetelný. Paráda.
14.11.2012 22:35
Chronoss: v tom okamžiku se mi dýchalo pomalu...a stejně se mi i žilo:) děkuju:)
14.11.2012 22:27
hmm...pěknulééé atmosférickovykreslující :) skrorem vidím sám sebe v brzkém ránu a nebo pozdním večeru,todle dílko žije ,dýchá,prostě je tu všade kolem nás,děkuji za zasnění :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.