Osud

V jednom kuse slyšíš, v televizi i v rádiu.
Jak moc šílený lidi jsou, co to je za hyenu.
Proč tak mladý za volantem, Proč pasy si nedají.
Pokoušejí vlastní osud, s lidským štěstím si hraji.
Říkají, „zatáčku já poznám, šílený já jsem,
To je pro mě hračka, neboj my to přežijeme.“
Ještě nikdy nenaboural, neví co je ochlup přežít,
Neví co je štěstí, nepozná ten pocit.
Nechápe smrti, smrt si pro něj jde,
Zatáčku nezvládne, bouračce se nevyhne.
S čista jasná v protisměru objeví se auto.
Nahlas slyšet brzdy, takhle to dopadlo.
V tu ránu slyšíme v dálce sirény houkat,
V krvi leží tělo a my mužem jen koukat
Nejhorší štěstí, jak za volantem přežije,
Vedle spolujezdec, on za to nemůže.
Když zemře mladý člověk, musí to tak být.
Osud nevybereš, máme ho sečteny,
Adrenalin v krvi, nemel moc velkou šanci.
Jak kruty život je když mladý zemře tragicky,
Život před sebou měl, a už ho má za sebou.
Rodina v slzách, topí se denně,
Přišla o poklad, ta je v tom nevinně,
ale ta je v tom nevinně.

Proč život tak podceňuji.
Proč s osudem hýbají.
Proč je to tak těžké,
Nikoho neposlouchají.
Machrují, adrenalin miluji,
ale za jakou cenu?
Když brzy smrti podléhají.