|
Vzpomínka letních doteků
|
Topím se ve zpěvu těch květů
Les šumí hlasy zapomenutých tváří
Nad věží starého kostela krouží smutek
jemný, něžný
Dotýká se mě s citem a rozvahou
jeho dlaň hřeje, sálá z ní soucit
Chvějící se dech vánku letí podél pobřeží
zlehka dýchl na hromádku květů
Pláž se rozzářila, rozehrála dokonalý barevný kánon
A pak přišla tma
- dlouhá pomlka, nekonečná a tichá mezihra
Lučnímu dirigentovi vypadla z ruky taktovka
tóny štěstí a smutku pomalu dozněly
a zbylo jen ticho
bolavé a kruté
ticho
.
Les šumí hlasy zapomenutých tváří
Nad věží starého kostela krouží smutek
jemný, něžný
Dotýká se mě s citem a rozvahou
jeho dlaň hřeje, sálá z ní soucit
Chvějící se dech vánku letí podél pobřeží
zlehka dýchl na hromádku květů
Pláž se rozzářila, rozehrála dokonalý barevný kánon
A pak přišla tma
- dlouhá pomlka, nekonečná a tichá mezihra
Lučnímu dirigentovi vypadla z ruky taktovka
tóny štěstí a smutku pomalu dozněly
a zbylo jen ticho
bolavé a kruté
ticho
.
25.06.2012 10:55
Přesně tak, láska nabízí nekonečnou škálu barev - možností a situací. A proto mě tolik baví. Děkuji. :)
23.06.2012 11:39
to je to co se mi líbí...ať už je láska šťastná a nebo nešťastná je plná úžasné romantiky..stejně jako tvé dílko,já v něm depresi nevidím,neb po každé noci přijde vždy jitro i když mnohdy plné deště slz,ale vždy s novou nadějí :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.