PŮLNOČNÍ VÍLA

NOC…

Pláštěm jsem zakryla celý kraj,
s pomocí mé sestry luny
jsme hlídaly sny,
zakryly jsme vše – i ten prokletý háj.

Nikdo v něm už nepřebýval,
bylo to prokleté místo
kde už ani ptáci nezpívali,
a přesto tu někdo v noci chodíval

Pozorovaly jsme její prokletí,
Jako každou noc
Prokletí jedné dívky,
Které trvalo už několik staletí.

Ve vlasech se ji třpytila rosa,
byla bledá až skoro průsvitná
přišla tančit mezi stromy,
i když byla bosa

Oči bledé jako svit luny,
pohled opředený tajemstvím
vlasy písečné barvy,
byly divoké, jako mořské vlny

Okolo ní vířila podivná síla,
vše okolo ní mohlo slehnout popelem
trpět bylo jejím údělem,
neboť to byla půlnoční víla


Tajemný jezdec temnotě velí,
projíždí prokletým hájem
na koni černém jako noc,
muž o kterém démoni pěli

Křídla ukrývá pod rouškou smrti,
prchá před okolním světem
byl vyhnán ze světa lidí,
z pekla si přinesl sílu, co drtí

Každou noc ho čekala ta samá bitva,
se svou jedinou společnicí – samotou
která se do něj s chutí tak zařezala,
že jeho pohled byl ostrý jak břitva

Kdo ví, proč se tady vypravil,
zdálo se, jako by něco hledal
náhle uslyšel vítr, jak cosi zpívá,
u lesa svého koně zastavil


Pěšky se vydal vstříc noci,
skrýval se ve stínech
mé sestry luny,
šel naproti, té neznáme moci

Šel opatrně temným lesem,
náhle se však zastavil
když spatřil dívku překrásnou,
jak bosa tančí vřesem….

V tom okamžiku si ho víla všimla,
zastavila se a mile se usmála
podívala se na cizince,
a s lehkostí vánku k němu přiskočila

,,Dlouho na tebe tady čekám“,
zašeptala hedvábný hlasem
cizinec od ní odstoupil s otázkou,
,,Jak víš, co vlastně hledám?“

Zašeptala:

,,Ty a já musíme žít v prokletí,
ve své nekonečné osamělosti bloudíme
stále hledáme nějakou společnost,
a přesto ji nevidíme, když kolem proletí.“

Vílu obklopila měsíční zář,
a projasnila její rudé rty
démon však sklopil pohled,
nechtěl, aby viděla jeho tvář

Snad to byl sen, co se mu v noci zdál,
kde spatřil vílu bledou, překrásnou
žijící s vlastním prokletím,
a on měl pocit, jako by ji už dávno znal

Dostal ze samoty tíživý strach,
chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě
nebránila se a přitulila se k němu,
k cizinci, jenž nesl jméno ,,vrah,,

Přitiskl ji ke svému tělu,
bál že, mu zmizí z náruče
a že jen měsíc mu může vrátit,
jeho půlnoční vílu

Dlouho se hledali,
než se konečně našli…