přidáno 18.02.2012
hodnoceno 9
čteno 888(8)
posláno 0
Zase mi stékají slzy po tvářích, Tu cestu už znají, více než dobře. Pořád ta stejná trasa, ale pokaždé jiná příčina. Je to uvolnění všeho toho stresu a smutku, slzy místo křiku.
V každé slze jakoby bylo uschováno na milion vět a všechny najednou chtěly být řečeny, jenže slovy to nejde a proto teď pláču. Proč tohle všechno musí tak moc bolet. Volám boha a přitom nejsem věřící. Hledám a tápu. Tahle chvíle je nyní nějak často a já se bojím, tak moc se bojím, co bude dál.
Tohle nechci, ubírá to tak moc ze mě samé. Celý den se směji a jsem tak šťastná. Jenže pak přijde tahle chvíle a já nemohu zastavit tisíce myšlenek, milion vět, zmatek v mé hlavě a ruce na klávesnici. Jakoby mě někdo ovládal, nahoře nebo ve mně.
Chtěla bych znát odpovědi na mé otázky, ještě dříve než je vyslovím. Chtěla bych, aby neexistoval stres. Všechno v malé míře je prý zdravé, ale tohle ne.
Ovládá mě osoba ve mně, ale kdo to je? Jsem to já a nebo někdo úplně jiný? Kdo mi poví, co to má znamenat.
Existuje odpověď nebo na ní přijdu až v budoucnosti? Mám čekat a nebo už udělat tlustou čáru? Bože, tyhle hluboké myšlenky mě zabíjí. Nejsou to jen myšlenky, je to ta šílená nemoc, která mě ovládá. Zaměřuji se na každou maličkost a v mém tělo umím udělat, tak šílený rozruch, že občas lituji mé srdci i mozek. Lituji každý nerv v mém těle, když slyším, jak zběsile mi buší srdce, potí se mi ruce a taky, když cítím ten třes.
Není to jen lehké chvění rukou, ale vibrace v celém těle a já to nemohu zastavit. Lidé se dívají a já vnitřně pláču a vím, že kdyby někdo řekl jen třeba jedno zlé slovo, tak to prostě nezvládnu a zkolabuji.
Co je tohle za život. Chci být klidná, chci si naplno užívat. Copak to ale jde v tomhle šíleném stavu? Nikdo tohle nechápe, ani já sama. Tak co to má znamenat. Za co jsem trestána, kdo to způsobuje? Proč? Proč, Proč? Křičím, pláču….

Rozdávám,
opětovávám,
dělím se,
soucítím,
věřím,
miluji


POMOC
přidáno 28.02.2012 - 12:43
loner: Děkuji, mohu potvrdit, že když jsem nějak pohybově zaměstnaná, tak je stav mnohem lepší :-).
přidáno 26.02.2012 - 21:09
hodně lidí má svůj druhý svět, svět, do kterého nikdo nevidí, ani vidět nemůže, protože není k pochopení. Některé myšlenky není možné sdělit a už vůbec ne blízkému člověku ... mám na to jeden lék .... už mi několik let spolehlivě zabírá .. a to je důkladná fyzická aktivita .. je úplně jedno, jestli budeš skládat uhlí, nebo se zničíš ve fitku, hlava je o něco čistší, mysl o něco veselejší. Zkus to a uvidíš. :)))
přidáno 19.02.2012 - 22:03
Děkuji za moudré věty, odborníky navštěvuji už třetím měsíce, beru léky a každý den bojuji.
přidáno 19.02.2012 - 14:17
Popsala si ty pocity obrazně, tak že jsem přesvědčena že tohle opravdu jsi ty. Je strašné, když člověk veselý a mladý má v hlavě to co nikdo netuší, uvědomuje si svou bezmocnost k těm prokletejm myšlenkám. Najednou jsou tady a ať se snažíš sebevíce ne a ne je dostat z hlavy. Ničí tě, berou sebevědomí, žerou tě zevnitř. A já si v takovym případě myslím že dobrý přítel je samozřejmě fajn, ale někdy to nestačí. Navíc kolika lidem jsi schopna své pocity vyříkat. To je někdy to nejtěžší. Umět se přiznat před někým k těm svým pocitům. Jasně že ti řeknu piš a budeme tady s tebou. Ale duševní zdraví jde ruku v ruce s tělesným. A když je toho moc tak se roznemůže i tělo. Jsi ve stálém stresu, máš fobie, deprese a tělo se brání! A často takové stavy jsou počátkem dlouhodobé nemoci. Proto jestli je to tak jak píšeš, myslím že nejlepší je navštívit odborníka. Tím nechci naznačit že nás to nezajímá, vůbec ne! Piš, ale boj sama se sebou vyhrajou jen opravdu silní.
přidáno 18.02.2012 - 22:46
Bude dobře, jen vydržet...ty to dokážeš...uvidíš..:)))))))
přidáno 18.02.2012 - 22:45
Děkuji Vám....
přidáno 18.02.2012 - 22:42
Jo a ještě něco...pros Boha dál...pomůže...uvidíš :) a nezapoměň na pravidelné koníčky a besedy s lidmi, které máš ráda..:))
přidáno 18.02.2012 - 22:41
Jsme tu pro tebe :)
přidáno 18.02.2012 - 22:40
Adélo, to jsou deprese, cos popsala....mám je za sebou...je to v poho a je nás tu více, co máme deprase, nebo je máme za sebou...nejsme sami, ty a já...plně vím ,co cítíš...bojíš se sama sebe a svých myšlenek.. a to čím víc se nechceš bát tím více se bojíš....to přejde...musíš vydržet, i já si myslela, že nevydržím, že už prostě jednoho krásného dne umřu... ano stačilo jedno zlé slovíčko a já kolabovala... ale už to tak není...tak pomaličku....se musíš srovnat. teď nic neřeš a snaž se najít každý den pravidelný program...v pondělí bude to - pravidelná beseda s kamarádkami, v úterý nějaké fittnes, ve středu pravidelně psanci, hi,hi, ve čtvrtek pravidelný výlet, v pátek opět fittnes a v sobotu a neděli máš volno..a až se ti podaří pravidelně nějaký koníček mít..budeš se mít na každý den na co těšit..tak bude skoro po depresích...držím ti palce...a až bude uovej tak piš a něco nám pošli...piš a piš a piš...my ti tady pomůžeme, třebas už jenom tím , že ti věříme, že to zvládněš...pa:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prosím : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Negativa
Předchozí dílo autora : Práce jako práce?

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Sparrow [13], Pett [7], CapT.Mayuri [6], Anastazie.maler [3]
» řekli o sobě
prostějanek řekla o Lizzzie :
Hvězdy jsou jak slunečnice nad Brnem... nebo jak to bylo? :) super básnířka :)..... její básně mě vždy chytnou a nepustí... protože je z nich cítit úžasná člověčina :) a nejen ta :) ... a Brno je další plus :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku