Stará žena

.

Každou noc
tančíváš
na dlani mezi mozoly

v podpaží pár veršů
a oči plné dálky,
která se nenechává zdát.

Tvým motýlům včera
uhořela křídla.
Nestydíš se za své plameny?

Vím,
nemáš s kým dál
hledat jmelí
a pohádkou končit příběh svůj.
Otřepávat stará klišé
a smát se vtipům
z nutnosti.

Občas hladíš rukou suchou
vrásky vryté chudobou.

Tvé jizvy se nezacelí
pod tíhou světa
praskají vždy znova
a olámané nehty
zdobí barvou soumraku
- odstínem milování.

Při svítání
umíráváš stokrát
a na svět přichází
ta stará
unavená žena.

/Ta, co kdysi
s láskou
uměla se rvát/

.