Křídla osudu

Kam asi letí křídla osudu,
to já - smrtelník- vědět nemohu..
A tak se trápím,
když Tvůj smích slyším,
jež je ale věnován
těm všem krásným damám...

Kam letí, ach kam?
Se zoufalstvím se jich ptám.
Má vlastně cenu ještě chtít
za svým cílem jít?
Tak daleká a přitom tak blízká
láska je - ta po které se mi stýská.

Kam mě to nesete, křídla?
Vše rozplývá se jak bublina z mýdla.
Já bála se snad zakopnutí,
teď mě trýzní odmítnutí,
Tak řekni, stojím na ledu
a co chvíli se propadnu,
či mě nad tou strží
naděje ještě udrží?