|
Kdo pozná o kom-čem píši..?
|
Má malá společnice,
Zabila jsi moje sny a ukřižovala mé touhy.
Diky tobě vím, co vím.
Možná máš k poznání vlohy,
Ale to Ti s jistotou nikdy nepovím.
A ty mlčíš.
Má malá společnice,
Krásné jsou Tvé líce.
Tvá slova se vpíjí do mé krve,
Ale stejně chci více,
Více nežli prve.
Když se sněhem tančíš.
Má malá společnice,
S Tebou čas utíká, běží, fičí,
K temnotě hrobu.
A já naříkám, sténám, kříčím,
V nejtišších koutech svého domu.
Vidíš?
Zabila jsi moje sny a ukřižovala mé touhy.
Diky tobě vím, co vím.
Možná máš k poznání vlohy,
Ale to Ti s jistotou nikdy nepovím.
A ty mlčíš.
Má malá společnice,
Krásné jsou Tvé líce.
Tvá slova se vpíjí do mé krve,
Ale stejně chci více,
Více nežli prve.
Když se sněhem tančíš.
Má malá společnice,
S Tebou čas utíká, běží, fičí,
K temnotě hrobu.
A já naříkám, sténám, kříčím,
V nejtišších koutech svého domu.
Vidíš?
Společnice : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Balada "O děvčeti"
Předchozí dílo autora : MiK
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

