|
Objev mé první balady z roku 2006..
 21.09.2010 5 1572(7) 0 |
Stálo děvče na zápraží,
Na milého čekalo.
Tíha slz ji k zemi sráží,
Měsíc ozářil jí čelo.
Ona stojí a čeká na chlapce,
Sliboval – přijde k zahrádce.
Stojí a čeká dál
Prší a vítr rozcuchal jí vlasy,
I přítel vánek si s ní hrál,
Ona uslyšela krásné hlasy,
Rozběhla se nevědíc kam.
Směřovala ke plotu,
To uslyšela Samotu.
Ten pocit já dobře znám
Nechala za sebou otevřená vrátka
A závoj svatební jí vlál,
V blízké hospodě vypukla hádka,
Její milý se jí vzdal.
Běží, běží temným lesem,
Klopýtá a neslyší,
Vlci vyjí smutnou píseň,
ta ozvěnou se odráží.
Běží, běží popadá dech,
Pot jí stéká po zádech,
Najednou se zastaví.
Stojí na pokraji propasti,
Jen pár kroků ke štěstí.
Nebo ke zkáze(?)
Pláče a slzy jí stékají po tváři,
Jako slunce už nezáří.
Jen tiše kráčí.
Svatební pochod jí stromy hrají,
Však oni ho už dávno znají.
Za ta staletí.
Ona kráčí a slzy roní,
Kráčí k propasti noci.
Kráčí a slzy zvoní,
O střevíčky svatební.
Vzpomíná na ráno, kdy neměla starosti.
Vzpomíná na noc, kdy vzdala se smělosti.
Jen krůček od zkázy,
Kam jí vítr provází.
Ona však jde dál.
Do vzduchu se opřela a padá.
Ta dívka mladá..
Slzami si cestu prodírá.
Ta holka bláznivá..
Letí jako pták,
Alespoň na malou chvíli.
Nikdo nečeká však,
Všichni ji opustili.
Až ráno půjde někdo tou cestou,
Setká se s mrtvou nevěstou.
Pak uslyší Píseň o zlomeném srdci,
Královský chorál o Toužebné noci.
Na milého čekalo.
Tíha slz ji k zemi sráží,
Měsíc ozářil jí čelo.
Ona stojí a čeká na chlapce,
Sliboval – přijde k zahrádce.
Stojí a čeká dál
Prší a vítr rozcuchal jí vlasy,
I přítel vánek si s ní hrál,
Ona uslyšela krásné hlasy,
Rozběhla se nevědíc kam.
Směřovala ke plotu,
To uslyšela Samotu.
Ten pocit já dobře znám
Nechala za sebou otevřená vrátka
A závoj svatební jí vlál,
V blízké hospodě vypukla hádka,
Její milý se jí vzdal.
Běží, běží temným lesem,
Klopýtá a neslyší,
Vlci vyjí smutnou píseň,
ta ozvěnou se odráží.
Běží, běží popadá dech,
Pot jí stéká po zádech,
Najednou se zastaví.
Stojí na pokraji propasti,
Jen pár kroků ke štěstí.
Nebo ke zkáze(?)
Pláče a slzy jí stékají po tváři,
Jako slunce už nezáří.
Jen tiše kráčí.
Svatební pochod jí stromy hrají,
Však oni ho už dávno znají.
Za ta staletí.
Ona kráčí a slzy roní,
Kráčí k propasti noci.
Kráčí a slzy zvoní,
O střevíčky svatební.
Vzpomíná na ráno, kdy neměla starosti.
Vzpomíná na noc, kdy vzdala se smělosti.
Jen krůček od zkázy,
Kam jí vítr provází.
Ona však jde dál.
Do vzduchu se opřela a padá.
Ta dívka mladá..
Slzami si cestu prodírá.
Ta holka bláznivá..
Letí jako pták,
Alespoň na malou chvíli.
Nikdo nečeká však,
Všichni ji opustili.
Až ráno půjde někdo tou cestou,
Setká se s mrtvou nevěstou.
Pak uslyší Píseň o zlomeném srdci,
Královský chorál o Toužebné noci.
29.07.2012 - 20:30Sabina: Tu jsem napsala asi v 7. třídě na základce.. ale děkuji za pochvalu :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Balada "O děvčeti" : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Romaneska
Předchozí dílo autora : Společnice
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
