Láska za deště

Nebyl by sen bez noci strmě vířící plachty svého zázraku a neuměl by jeden psát, neb básník svou inspiraci hlídá a střeží jako hlídací pes balkón svůj. Nechť láska je tvou inspirací, tvým jediným závazkem, jediným cílem tvého bytí. A vůbec, skládat umí každý, ale ne svůj život položit za poezii, poezií žít svůj život a prožívat všechny sekundy naplno. S každým novým dechem se chvěješ vzrušením, sníš svůj život, žiješ svůj sen. V ruce má moc přinést ti svět anebo jedním dotykem změnit tebe. Neboj se moci, v noci pod lampou stát, před hřbitovem milovat, u kaple se rozcházet. Chladná rosa máčí tvůj lehký krok, vlévá ti krev do žil a mrazí. Zahřej se teplem a neptej se dál. Už jen mlč a čiň, co ti osud přichystal. Kolik je hodin? Co na tom záleží, vždyť tu ležíš a nevnímáš čas. Bouchly dveře, rachot auta. Není to konec, právě to všechno začalo.