Mám strach

Mám strach. Každý den mám strach, že jakákoliv minuta bez tebe může být mou poslední. Strach z toho, že tvůj svět se ani trochu netočí kolem mě. Tvůj svět tak dokonalý, nalajnovaný, uhlazený, přesný opak toho mého, který se při každé nerovnosti řítí do propadliště zoufalosti. Mám strach z toho, že už ti nikdy nebudu moct říct to, co bych chtěla. Mám strach, že to nebudu moct říct nikomu. Lidé tak neradi poslouchají. A ještě hůře snášejí to, když se někdo snaží plavat proti proudu. Nebojím se, že mě někdo z nich zlomí, nebojím se rvát se za to, na čem mi nejvíc záleží, nebojím se všem ukázat, kdo jsem. Bojím se toho, že až se ti příště podívám do očí, nenajdu v nich ani trochu pochopení a vůbec cokoliv, co nás kdysi připoutalo tak blízko sebe. Mám strach, že nemám dost sil ukázat ti, co a proč mě tak sráží. Ale zkus se jednou pořádně podívat do zrcadla a možná pochopíš.