první a poslední báseň věnovaná tobě

Dvě kratší se stejným názvem. Z náhlé inspirace

To jsou ty choré mysli...

Je taková...nevím, nerozumím jí.

Pravda tě naučí vážit si lži.

krátce...na víc dnes nemám...

...úleva, velká úleva...

...jenže stejně neumim dokonale malovat...

Další smuténková...protože jinak to v poslední době neumím. Snad někdy příště...

Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo. (Jean Dutourd)

Věnováno všem, kteří po něčem touží. Není to o lásce, spíš v metaforách o touze po vysněném životě...

a přece ještě teď...

Občas se vše zkazí jedinou větou, a někdy naopak pomůže...

Protože tu knížku mám ráda a Holdena chápu...protože chci....protože proto...

Možná zpověď mé lehce poblázněné hlavy...a možná taky nic.

O jednom večeru, pocitech, o Tobě a o tom, že jsem to zase zkazila...Ale já prostě jinak hrát neumím.

"imaginárno"

"A ty někoho máš?" "Ne, ale o někom sním."