Jednoho pozdního červencového večera

Pocity. Neznám dost slov, takže SORRY :-D

Zoufalec... Prostě já.

pokračování. Ikdyž ještě není tak úplně noc.

Tento slint asi milostiví kritici nepřekousnou, ale zkusíme to.

Rozhodla jsem se, že si zde začnu vést něco jako noční deník. Ty noci, kdy nebudu moct spát a bude mě něco tížit, si tady budu vylévat srdíčko dost možná tím nejnechutnějším způsobem, který hodně lidí odsuzuje, takže ten, koho se to týká, ať radši nekomentuje, jde jen o moje pocity a myšlenky. Umělecká hodnota není prioritou.

zpověď

Itc oukej ýt fiš kos dej dont hef eny fýlinks

Kdybyste mi měli náladu napsat nco potěšujícího, budu ráda. Ale chápu, že to možná případné čtenáře odradí...

S timhle pocitem jsem se dneska ráno probudila DEFINITIVNĚ

Pocity.... Jednou mě zabijou... Výjimečně jsem jí dala i na Liter, ale spíš patří sem.