Vteřiny a jiné

Je tolik myšlenek, který nejdou vyslovit tak, aby se zachoval jejich smysl. A pak ten pocit, že jste zapomněli říct něco důležitýho.
Krásný chvíle musí provázet pocit vděčnosti a je třeba si říkat, že to všechno za to stálo.
Největší problém je pochopit vteřiny.
Vteřiny jsou naším největším bohatstvím. Každý je zná. Ale je těžký si je uvědomit. Když se teď koukám kolem sebe, vidím vteřiny všude. Ale taky se někdy příliš soustředím na zbytečnosti jako plánování do budoucna, těšení se na něco či někoho apod.
Těšení je taky skvělá věc. Ale dost nebezpečná. Někdy by nás mohlo i zničit. I v těšení je hodně vteřin. Jen je třeba si vybrat ty těšící se vteřiny a vychutnávat si je.
Pro osamělé lidi jako jsem já, je těžké se od toho oprostit. Vytyčíme si nějaký cíl a k němu směřujeme. A když ho dosáhneme, cítíme se příliš prázdně, tak jako by nic nemělo smysl.
Protože nechápeme, že smyslem života je život sám.
Těším se a zářím jako všechno kolem. Stačí se jen rozhlédnout a pozorovat, jak všechno září.
Těším se na rozzářený oči a na to kouzelný "Záříš..".
Nemůžu uvěřit, ale věřím. Nevěřím si, ale věřím všemu ostatnímu.
Asi to tak je správně.