Zrcadlo

Promiň, že se na tebe pořád tak dívám a sahám na tebe. Neustále se musím ujišťovat o skutečnosti toho snu. Asi se nám oběma zdá ten samý.
Nechci se z něj probudit.
Stejně se ale vždycky podívám, kdo to leží vedle mě, a když se ujistím, že si nic jen nepředstavuju a že to všechno je pravda, neubráním se nechápavému potřesení hlavou. A pak oba vrtíme hlavou, oba stejně nejistí si sami sebou.
Musíme se vzájemně ujišťovat a já se usmívám a ty mluvíš jako vždycky o záření, který jen odráží tvoji duši a pocity. Pocity, který se přede mnou občas snažíš skrývat.
Jsem zrcadlo, ve mně vidíš svůj odraz. Nebo že bychom cítili to samý?
Cítím chvění v břiše a ztrácím rovnováhu, podlamují se mi kolena...
Není nám patnáct, ale jako by bylo... Krásnej věk.

Jsem šťastná, když se lidi umí radovat. Trochu se mi točí hlava, když tě vidím smát se. A jen zahlédnu ty známý jiskřičky, vím, že přijde žárovka... A ne jedna.

Liss žárovku vyměnit nepotřebuje, září sama od sebe.