Prostě dojem z melodie jedné písničky. Ráda tančím.

(inspirace filmem, upraveno 2016)

Možná za to mohla četba Egypťana Sinuheta. Možná za to mohla vzpomínka na Píseň písní. Možná to je jenom němý povzdech jedné noci. Je to vlastně hloupé a prosté zároveň. I zvláštně kouzelné. Tak, jak už dnes blízkost moc nevidím. PS: Nedala jsem to mezi erotické, protože i přes zdánlivý pohled, erotika je tu pouze vedlejším aspektem.

Útržek z lesa, představy zaniklé doby, příběhu. Skotské galské hudby a kávy.

Předěláno, 2016.

Jsou to malé kousky života a ještě něčeho jiného. Možná jen myšlenky. (upraveno, 2016)

Stejně jako pár zfilmovaných povídek pana Hrabala... Taková moje zpětná poznámka...o filmu, ale i o životě.

Z důvodu rozložení textu vloženo jako obrázek.

Většinou nechávám věci uležet, ale koukala jsem teď tak z okna, na to, jak se blíží noc a asi i nějaká bouřka a nedalo mi to. (upraveno, 2016)

Myšlenkové pásmo mého lehce opilého fascinovaného já před rokem či více? Mládí je čas extremismu, řekla mi kdysi jedna profesorka. Ano. Již necítím extremismus. Nejsem tedy mladá?

Mnoho druhů lásky a mnoho lidí, kteří jsou si blízcí. (upraveno, 2016)

(upraveno, 2016)

Jen...trocha zpovědi.

Prostě popis jednoho mého večera před kinem. Pod jednou lampou, která zhasla po náštěvě a apelu dvojice mormonů. Škoda, že jsem více čarodějnice než-li křesťan. A i když se to nemusí zdát, i HP má svůj hlubší význam.

Prý ze zrady je dobré napsat sonet. Ale co když jsme zrádci sebe sama? A tohle není sonet.

Protože pečení perníků v sobě může skrývat daleko víc poetiky než se zdá. I zoufalství, naděje a prášku do pečiva.

Můj dojem ze života po shlédnutí legendárního filmu LF v kině.

Nemám k tomu co říct.