Jak se asi cítí postavy počítačové hry The Sims? Pro toho, kdo se s ní nikdy nesetkal vysvětlení: jde o virtuální svět, kde vládnete svým lidičkům a můžete je třeba, když se vám zlíbí, nechat i umřít.

Trocha kouzlení - a stále v archivu.

Pěkný den... vlastně, jak pro koho.

Díky za komentáře Meluzině. Zdá se, že to sem vkládám čistě pro ní :-).

Jana už odhalila karty archiváři. I o něm se dozvěděla víc. Teď je čas nahlédnout do kuchyně Požíračům.

Když dlouho odkládáme svá přání, můžeme o ně přijít.

Předesílám, že je to text doslova na facku. Ale neodolala jsem...

Na scéně se objevují "příšery".

jak by mohla vypadat vyznání lásky zástupců různých povolání - legrácka

Po setkání s Šedivcem se Jana vydá do Opusgumy. do lůna španosti...

Pro mne hodně zvláští žážitek. Zkusila jsem ho zachytit. Gloriet (z francouzského gloriette, zdrobněle sláva) je ozdobná stavba v zahradě nebo v parku, obvykle zděná, často ze stran otevřená a tím průvětrná, typicky doplněná o sloupové loubí. (Převzato z Wikipedie).

Konečně se dostávám ke kapitole, která vysvětlí název povídky.

Kdysi jsem se takhle cítila. Teď se to zlepšilo :-)

Letmý náhled do nově objeveného světa a v ději malý krok vpřed.

Povídka stále trochu v rozjezdu.

Obyčejné věci se stanou neobyčejnými. Díky těm, kteří to čtou, každý komentář potěší :-).

Ubíjí ji ten obyčejný, ukázněný život, a přece ho má docela ráda, to pohodlí jistoty ze známého, neměnného. Stačí ale jeden okamžik a octne se na klouzačce událostí bez šance zabrzdit či změnit směr. A v tom okamžiku začíná tahle povídka. Z počátku lehkomyslná a povrchní, časem přinášející vážnější téma a temnější atmosféru. Nestojí na logice, i když se o to pokouší, spíš přináší nálady a pocity. Doufám, že se vám bude líbit.