85.92%
11
14.3.2008 14:04
 básně/život
 887(32)
 0
Úsporná žárovka svítí mi do pera
Na báseň co jsem se rozhodl stvořit
Když na mě dolehla nálada večera
Ta která v člověku naději boří

Slova však nejdou mi nějak se míhají
Desátý pokus se ocitá v koši
Mám touhu také se zahodit potají
Hned vedle špinavých slipů a košil

Oč lépe kdysi se psávalo při svíčce
Když v jejím blikotu běhaly stíny
A přitom myslel jsem hádejte na...
No slušně řečeno na dívčí klíny

Kašlu už na psaní skončím zas u sklenky
Zase se budu prát se svojí touhou
Na rty se přisaju tekuté milenky
Dobře vím za to ty žárovky mohou
 25.03.2008 - 19:10
... búúú ... búúú ... bramborovááá ... :-D ... a jinak Vám všem děkuji za přečtení hodnocení a komentáře ...
 20.03.2008 - 13:01
prostě super:-)
 17.03.2008 - 18:14
jo tak tech pocitu tam je:)...a tak krasne subjektivne objektivne faktická, že mě mrazí...seš fakt dobrej jako:D:)
 17.03.2008 - 15:43
:-)
 17.03.2008 - 14:42
Pěkné... =))
 17.03.2008 - 14:34
svádět to v žárovky svit
je jako sám na sebe popel sypat
a beton lít

každý ať má cestu svou
někdo sklenku
a někdo báseň, milenku líbeznou :)
 17.03.2008 - 14:10
;) byl by to skvělej text k nějaké pěkné melodii...
 17.03.2008 - 12:41
nemam rad, kdyz nekdo pise, ze nevi, co ma na dane tema psat a tim svym zpusobem splni zadane tema... takze pro mne toto ne...
 17.03.2008 - 12:40
Hned se pozná, že se to autora nějak dotýká. ;)
 17.03.2008 - 12:12
Moc dobré, líbí se mi.
 17.03.2008 - 01:39
jde vidět že ze života ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.