|
64.36
 5 |
...bez pravidel
 povídky/ze života 969(24) 0 |
Neznáme
jejich jména
neznáme
jejich pravé osudy
Tanec podle ne/skutečných událostí...asi tango.
Seděli v rohu, a hulili. Trávu.
Dovezenou tajně ve vycpané hlavě jednoho cirkusového zvířete. Nebo to byla prdel? A byla živá? Raději nepátrat.
Amsterodam. Tam ji zkusil poprvé.
A dnes, dnes si zase užívá těch pocitů, kdy neví proč, ale konečně se může chvíli smát.
Přitom by nejraději vylezl do nejvyššího patra činžáku, kde už od mala získával antipatie ke všemu šedivému, a rozběhl se...až za okraj.
"Ty vole, vždyť my teď na střeše jednoho takového činžáku jsme."
Viděl ho. Viděl, jak se rozbíhá skrz tmu, a přitom se směje.
Myslel si přitom, že sní.
Že nikdo přece nemůže bejt tak blbej, aby běhal na krajích střech.
"By byl mrtvej kámo, to by fakt nedal."
Nedal to...
Měsíční svit jim prozradil místo, kde ho najdou. Dole. V podstatě pod zemí.
Tělo zkroucené v nepřirozené poloze...a úsměv. On se fakt usmíval.
Jako bych ho slyšel. Drmolil něco o tom, že mu máme zalít blatouchy.
"Ty krávo, jaký blatouchy?"
Už to nehul blbče, nebo budeš mít místo mozku v hlavě seno.
A koně ti ho budou užírat.
A šaškové se ti budou smát.
Cirkus bude...hovno, cirkus je!
jejich jména
neznáme
jejich pravé osudy
Tanec podle ne/skutečných událostí...asi tango.
Seděli v rohu, a hulili. Trávu.
Dovezenou tajně ve vycpané hlavě jednoho cirkusového zvířete. Nebo to byla prdel? A byla živá? Raději nepátrat.
Amsterodam. Tam ji zkusil poprvé.
A dnes, dnes si zase užívá těch pocitů, kdy neví proč, ale konečně se může chvíli smát.
Přitom by nejraději vylezl do nejvyššího patra činžáku, kde už od mala získával antipatie ke všemu šedivému, a rozběhl se...až za okraj.
"Ty vole, vždyť my teď na střeše jednoho takového činžáku jsme."
Viděl ho. Viděl, jak se rozbíhá skrz tmu, a přitom se směje.
Myslel si přitom, že sní.
Že nikdo přece nemůže bejt tak blbej, aby běhal na krajích střech.
"By byl mrtvej kámo, to by fakt nedal."
Nedal to...
Měsíční svit jim prozradil místo, kde ho najdou. Dole. V podstatě pod zemí.
Tělo zkroucené v nepřirozené poloze...a úsměv. On se fakt usmíval.
Jako bych ho slyšel. Drmolil něco o tom, že mu máme zalít blatouchy.
"Ty krávo, jaký blatouchy?"
Už to nehul blbče, nebo budeš mít místo mozku v hlavě seno.
A koně ti ho budou užírat.
A šaškové se ti budou smát.
Cirkus bude...hovno, cirkus je!
10.06.2018 - 22:49Čtivý a až příliš realisticky vyznívající popis těch, kteří propadli drogám...:-(
06.06.2018 - 21:32Tady má někdo dle zadání soutěže hodně barvitou fantazii :-D JInak si totiž tohle dílko nedokážu vysvětlit ;-) Závěr je dobrej, prostřední pasáž je příjemně a umně zamlžená, leč to je bohužel asi tak všechno. Když už sem někdo dá prózu, chtělo by to silnější pointu, o gramatice radši nemluvim ;-) Každopádně oceňuji odvahu, snahu a cool styl ;-)
06.06.2018 - 09:20Tohle mě fakt dostalo. Ačkoli zásadně nečtu prozaické výtvory, kvůli času a nutnosti soustředění. Tak tady to soustředění nebylo potřeba=je to dobře napsané, aby se to dobře četlo. Má to švih a spád. Fakt fajn.
01.06.2018 - 01:48proč ne? :)) měla jsem původně v soutěži našlápnuto přesně tímhle směrem - "už to nehul, vole..", nakonec jsem byla líná domakat tu omáčku okolo a napsala jsem něco jiného..
dobrej výjev, správně šiblej, jako zadání..
dobrej výjev, správně šiblej, jako zadání..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
