Nech to cirkusovým koňům
Neznáme
jejich jména
neznáme
jejich pravé osudy
Tanec podle ne/skutečných událostí...asi tango.
Seděli v rohu, a hulili. Trávu.
Dovezenou tajně ve vycpané hlavě jednoho cirkusového zvířete. Nebo to byla prdel? A byla živá? Raději nepátrat.
Amsterodam. Tam ji zkusil poprvé.
A dnes, dnes si zase užívá těch pocitů, kdy neví proč, ale konečně se může chvíli smát.
Přitom by nejraději vylezl do nejvyššího patra činžáku, kde už od mala získával antipatie ke všemu šedivému, a rozběhl se...až za okraj.
"Ty vole, vždyť my teď na střeše jednoho takového činžáku jsme."
Viděl ho. Viděl, jak se rozbíhá skrz tmu, a přitom se směje.
Myslel si přitom, že sní.
Že nikdo přece nemůže bejt tak blbej, aby běhal na krajích střech.
"By byl mrtvej kámo, to by fakt nedal."
Nedal to...
Měsíční svit jim prozradil místo, kde ho najdou. Dole. V podstatě pod zemí.
Tělo zkroucené v nepřirozené poloze...a úsměv. On se fakt usmíval.
Jako bych ho slyšel. Drmolil něco o tom, že mu máme zalít blatouchy.
"Ty krávo, jaký blatouchy?"
Už to nehul blbče, nebo budeš mít místo mozku v hlavě seno.
A koně ti ho budou užírat.
A šaškové se ti budou smát.
Cirkus bude...hovno, cirkus je!