Tento text vznikl před několika měsíci jako má reakce na obraz ženy sedící na lavičce v prudkém dešti a byl to první impulz k tomu, abych začal zveřejňovat i něco jiného než povídky.

Báseň popisující mé pocity po jednom obzvlášť chaotickém a zlém snu. Originálně publikováno na jiných serverech 12.11.2017.

Člověk nikdy nesmí přestat hledat rovnováhu.

Tato báseň nastiňuje boj s vážnou nemocí. Jedna taková choroba postihla mnou milovanou osobu, navíc jí bylo ze strany nejbližší rodiny ukřivděno neskutečnou měrou. Myslím na tuto osobu a nikdy ji neopustím, až do konce. Milujme své zdraví, buďme trochu pozitivnější a bojujme spolu za štěstí a klid.

Tuto básničku jsem před delší dobou věnoval mé nejmilovanější osobě, na kterou nikdy nezapomenu. Moment, kdy si jí přečetla a usmála se pro mne znamená mnoho, navždy. Ona osoba by chtěla, abych se o skromnou báseň podělil.