shane: Děkuju za zpětnou vazbu - vždycky je pro mě zajímavé, jak tatáž slova působí na každého člověka trochu jinak (jak říkáš, "podle vlastních pocitů a zkušeností"...).

to nepotřebuje komentář :D

koiška: Já taky... a pak ještě podzim, léto a zimu (asi v tomto pořadí :-) )

koiška: Děkuji za krásný komentář :) Věřím, že jednou to dokážeme.

Zamila: Děkuju... :-) ... těší mě, že se líbí i Tobě.

vanovaso: Ty první dva verše přišly jako první... ty ostatní až jako jejich "doplnění", po chvilce...

Ailin: koiška: Ano, ale pro Tebe to znamenalo vyřešení problému, se kterým jsi už počítala a smířila se s ním! Ale já na to pohlížím z dálky, pod vlivem té první sloky a vlastních pocitů a zkušenosti.:-)

Zamila: Jsem ráda, že se Ti líbí :-)

vanovaso: koiška: Děkuju :-)

Hmm, krásně zasněná, něžná... :)

Lenča: Přesně... smířené "sbohem".

Super :)
Musíš si nadat sama :D

shane: Mně to ani moc smutné nepřipadá... cítila jsem v tu chvíli klid a mír.

Devils_PIMP: Díky, Devilsi :-) ... prostě mě ignoruj, to bude k oboustranné spokojenosti ;-)

Orionka: sformulovala jsi to líp než já ... ale vystihuje to i mé pocity z dílka

vanovaso: Vždyť já taky. Dokonce tu o tom mám píseň: Do svého srdce vcházím bez klepání! Hezký den!:-)

vanovaso: souhlasím a díky! ;) pod čarou bylo - zlomené sliby..

Lenča: ona je samota a samota :)) děkuju lenčo! :)

Tak já ti tedy odpovím, člověk není uzpůsoben k tomu,aby žil sám,tak asi proto...ale ber to s rezervou ,je to jen můj osobní názor,jinak báseň už je dopilovaná s Orionkou k dokonalosti...

Moc hezká, zajímavá, stručná, (ne)jasná :)
Samoty bát se přestávám,
díky ní sebe poznávám...