hladká slova, city něžné,
vše co patří ke královně
věř mně
vše co patří ke královně
věř mně
dle mého je stejně těžké, snažit se žít v pravdě jako ve lži.. za pravdu se člověk často taky neschová.. a není to snadnější..
kolikrát jsem se snažila jít cestou naprosté pravdy a fér hry, například v práci.. výsledek? kdybych lhala, byl by mnohem lepší.. takže určitě pravda není jednoduchá a mnohdy ani posilující.. je pěkně těžké, snažit se žít fér.. člověku to ani okolnosti, svět, lidi.. nedovolí :)
kolikrát jsem se snažila jít cestou naprosté pravdy a fér hry, například v práci.. výsledek? kdybych lhala, byl by mnohem lepší.. takže určitě pravda není jednoduchá a mnohdy ani posilující.. je pěkně těžké, snažit se žít fér.. člověku to ani okolnosti, svět, lidi.. nedovolí :)
Mám ti napsat fiktivní názor, nebo ten skutečný? Ne, vážně - je mi úplně putna, co sis vymyslela a co ne :-)
Promiň, musím jít učit...
Promiň, musím jít učit...
DDD: Ten příklad je vyhrocený, aby byl snadno pochopitelný, jde o princip pravda nade vše.
A možná zapomínáš na jednu věc - jsme ve virtuálnu :). Navzájem se neznáme a u nikoho nevíš, co je pravda a fikce. Možná nevědomky polemizuješ s fiktivními názory docela často. Já otevřeně přiznávám, že tady jsem jen jako autor, nic víc... Kdybych to nepřiznala a tvrdila, že si nevymýšlím ani písmenko, byla bych pro tebe věrohodnější? :)
A možná zapomínáš na jednu věc - jsme ve virtuálnu :). Navzájem se neznáme a u nikoho nevíš, co je pravda a fikce. Možná nevědomky polemizuješ s fiktivními názory docela často. Já otevřeně přiznávám, že tady jsem jen jako autor, nic víc... Kdybych to nepřiznala a tvrdila, že si nevymýšlím ani písmenko, byla bych pro tebe věrohodnější? :)
DDD: Vítězslav Novák napsal cyklus Vzpomínky (pro klavír), které mají podobné názvy, a který mám moc ráda. Např. Triste se jmenuje přímo jedna z nich. Ráda používám názvy, které pro mě mají spojitost s hudbou.
Zvláštní, řekl bych, dost nereálný příklad...
Každopádně promiň, polemizovat s fiktivními názory mě bohužel nebaví a nemotivuje :-)
Každopádně promiň, polemizovat s fiktivními názory mě bohužel nebaví a nemotivuje :-)
Příkladem sebevědomé pravdy, která je až nelidská, by mohlo být oznámení lékaře pacientovi, že jeho stav je neléčitelný a je zbytečné, aby za ním dál chodil.
A myslím, že na literárním serveru polemizuješ s textem úvahy, ne s autorem. I úvaha je totiž literární útvar. Samozřejmě, že jsou v ní i moje názory, ale nakolik jsou modifikované v zájmu toho, co jsem psala v předešlém komentáři, si s dovolením nechám pro sebe :). Pro mě je literatura fikce a cokoli, co tady píšu, má jeden prioritní cíl - zaujmout čtenáře.
A myslím, že na literárním serveru polemizuješ s textem úvahy, ne s autorem. I úvaha je totiž literární útvar. Samozřejmě, že jsou v ní i moje názory, ale nakolik jsou modifikované v zájmu toho, co jsem psala v předešlém komentáři, si s dovolením nechám pro sebe :). Pro mě je literatura fikce a cokoli, co tady píšu, má jeden prioritní cíl - zaujmout čtenáře.
Zase si z nás děláš trochu legraci, to se mi líbí :). Závěrečné dovádění s neplnoletou je taková ironická ťafka, kterou shazuješ vznešenou poetiku prvních dvou slok. Ta první se mi líbí nejvíc, druhou mi trochu kazí závěrečný verš, rytmicky by myslím sedělo spíš "pohladí ruka tvá".
Teoretický úvod každopádně za 1, moc děkuji za poučení!
Teoretický úvod každopádně za 1, moc děkuji za poučení!
Díky moc za odpovědi. Jsem asi natvrdlej, ale pořád to úplně nechápu s tou sebevědomou pravdou. Můžeš mi dát příklad?
No - a k té polemice... těžko můžu s něčím polemizovat, když vlastně není jasné, jaký je skutečný postoj autora. Ten jenom nadhodil pár protichůdných myšlenek a čeká, co se z toho vyklube, aby s tím pak mohl buď souhlasit, nebo to napadnout. Takže: K čemu konkrétně jsi v tom svém uvažování došla ty? Co si doopravdy myslíš o tom, co zde píšeš?
Nebo si to teprv budeš myslet?
No - a k té polemice... těžko můžu s něčím polemizovat, když vlastně není jasné, jaký je skutečný postoj autora. Ten jenom nadhodil pár protichůdných myšlenek a čeká, co se z toho vyklube, aby s tím pak mohl buď souhlasit, nebo to napadnout. Takže: K čemu konkrétně jsi v tom svém uvažování došla ty? Co si doopravdy myslíš o tom, co zde píšeš?
Nebo si to teprv budeš myslet?
vanovaso: Jop, já už jsem sem loni nějak nepřišel, byly ty noční a pendlovali jsme mezi vozovnami. Teď jsem si tohle někam kopíroval, tak jsem odpověděl...Promiň, jestli jsem Tě zmátl:-)
DDD: Moc děkuji za příspěvek do diskuze. Vezmu to postupně.
Sebevědomou pravdou jsem myslela takovou, která samu sebe klade nade vše a odmítá uznávat i jiná hlediska než pravdivost.
Ano, určitě i pravda vyžaduje odvahu, někdy obrovskou. A někdy je zase pohodlná. Záleží na okolnostech. Stejně jako u lži, která může být nástrojem slabochů, jak píšeš, ale zároveň se může stát, že je to právě naopak.
Nemyslím, že jsou pravda a lež snadno zaměnitelné, to se týká spíš subjektivních pravd, názorů. Ale jistá relativita tady je, pravda a lež nestojí vždycky proti sobě v ostrém morálním protikladu. Naprosto s tebou souhlasím, že i lež je někdy dobrá.
A jak se s tím, co říkám, ztotožňuji? :) Víš, já prostě uvažuji, protože mě to baví. A úvaha bez následné polemiky podle mě nemá smysl, proto je lepší dát jí provokativní obsah, dívat se na věci z nezvyklých úhlů, bořit dogmata, pobuřovat :). Jednoduše myslím, že to k úvaze patří, vybízí čtenáře k zamyšlení a k formulaci myšlenek... prostě o tom to je, nebo ne? :)
Sebevědomou pravdou jsem myslela takovou, která samu sebe klade nade vše a odmítá uznávat i jiná hlediska než pravdivost.
Ano, určitě i pravda vyžaduje odvahu, někdy obrovskou. A někdy je zase pohodlná. Záleží na okolnostech. Stejně jako u lži, která může být nástrojem slabochů, jak píšeš, ale zároveň se může stát, že je to právě naopak.
Nemyslím, že jsou pravda a lež snadno zaměnitelné, to se týká spíš subjektivních pravd, názorů. Ale jistá relativita tady je, pravda a lež nestojí vždycky proti sobě v ostrém morálním protikladu. Naprosto s tebou souhlasím, že i lež je někdy dobrá.
A jak se s tím, co říkám, ztotožňuji? :) Víš, já prostě uvažuji, protože mě to baví. A úvaha bez následné polemiky podle mě nemá smysl, proto je lepší dát jí provokativní obsah, dívat se na věci z nezvyklých úhlů, bořit dogmata, pobuřovat :). Jednoduše myslím, že to k úvaze patří, vybízí čtenáře k zamyšlení a k formulaci myšlenek... prostě o tom to je, nebo ne? :)

