Zvláštní, napadlo mě úplně to samé...
Ale spíš mě z toho přejel mráz po zádech... :)

Krásné :)

korálek: Nj, zase to zůstalo na nás dříve narozených...:-(
Dnešní mládež už to považuje za přežitek doby minulé...Je fakt, že mnozí to brali jen jako záminku k chlastání i následným jiným orgiím, ale my jsme měli na pracovišti hodně fajn holek,
takže jsme hlavně dělali mezi sebou sbírku na kytky, které díky jedné kolegyni, co brigádně vypomáhala v květinářství, byly skvělé! A tak člověk slavil v práci a zároveň měl i květinu a dárek pro svoji nejmilejší...:-)

korálek: Však ten můj taky! Jen jsem neměl správný rým na to hra. Srdeční komora? Nonsens...:-)

korálek: Ano, je to tak! :-)
Díky!:-D

Nicol: No, já si myslím, že by nejspíš pěl svůj vlastní, ale fantazii se meze nekladou! :-P

osvěžující, jen ten klid mi ruší ty vrány :-D

pěkné připomenutí :-)

Je to dilema - hezky napsané - a vždy je něco za něco ...

Osobně mi vadí, když k ní mluví ve 3. osobě :) jinak dobrý, čtu dál

Docela si umím představit jak někde pod hradem zvaným Loket pokleká trubadúr a pěje Triolet 2b.

hezká,pohodová :-)

Dost destruktivní,pesimistické.

Orionka: to je právě ta lež.. že drtí to, co slíbil.. ale pěkně jsi mi zamotala hlavu :)))

Hmm, líbí se mi to.)

krásná, miluju když po prvním přečtení nevím o co jde a musím hloubat.... viz: Vodopády mahagonu staví metafory
spirály odžitejch realit .... nádhera ;)

ve zkutečnosti vím čí je :-)

Amelie M.: Jo, to celkem dává smysl. Já akorát chápu lež trochu jinak, ne jako pouto, ale jako něco, co se veškerému svazování vymyká, uniká z něj a dělá si, co chce, naprosto svobodně. Jako svazující pouto s jasně vymezenými hranicemi mi připadá spíš pravda. Ale možná je to jen můj pocit, nevím :).

korálek: díky :-)

Orionka: mně to přijde celkem jasné :) okovy jsou vlastně pouta a lhář vymezil hranice svojí "lásky" a tím ji drtí, protože má vlastní pojetí významu toho slova.. nevím, jak to lépe říct.. :))

díky za komentář :))