To jsou teda chutě..:-)

koiška: Měla bys číst ty dva sonety na litwebu, z toho jeden v komentářích. Já to raději vložil jako dílko.
Jo, užil jsem si při psaní legrace, když jsem si jednak zkopíroval dílko kolegy a anglický text pod ním a srovnával to se dvěma strojovými překlady. No byla to krása, nabízelo mi to i reproduktor a jiné hlody! :-)

Lenča: To jsem rád! Když jsem na tohle téma bavil s Mátou, nabyl jsem dojmu, že by znásilňovala sama sebe, kdyby napsala jiný než ten nejpravděpodobnější konec. Ovšem ona píše o středověku, tam to bylo krutější...:-)))

shane: Jó, v tomhle se dobrovolně přiznávám - jsem trapný optimista, takže konec dílka musí být svým způsobem šťastný.
Díky za koment :)

oč je to jednodušší na papíře, než v životě... ale máš pravdu , jinak to nejde... díky

Zajímavé, kdyby to šlo proteču též a začnu na novo:-)

Souhlasím s Amelií, vlastně bych úplně totéž ;-)

Jestli kreslí na povolené místo je to v pohodě. Jinak pozor, aby ho nechytili. :-)

Co říct, prostě krásné.:-)

Amelie M.: i já jsem byl tehdá (když jsem ji psal) zmatený, ale jednou jsem ji napsal tak se nedá nic dělat :D

Však jsem hned věděl, že to tak dopadne, ještě než jsi naší vanovaso slíbila happy end! A myslím, že právě ona je tím druhým, skrytým čtenářem...:-)

pokud mám být naprosto upřímná, tak tato věc je pro mě zklamáním.. přijde mi dosti zmatečná, nějak se v ní nemůžu vyznat.. vyzdvihla bych jen poslední tři řádky, které stojí za to.. :)

pěkné, líbí se mi ;)

Singularis: tvůj komentář mě velice překvapil i potěšil zároveň.. jak píšu lenče, očekávala jsem spíše kritiku, mám pocit, že to dílo může svým námětem působit kýčovitě, ale zároveň v něm jsou myšlenky, které myslím stojí za to a sama se trošku podivuji, co ze mě tehdy dokázalo vypadnout :)

ta hravost je mně osobně dost vlastní, stejně tak jistá přemýšlivost..

k těm tématům - máš pravdu, je vidět, že o mé tvorbě něco víš a už se docela orientuješ.. sama cítím, že málokdy dokážu uniknout svým zaběhnutým "myšlenkám" a psát jinak.. :-)

o názvu jsem také chvíli přemýšlela a došlo mi, že jsem to asi tehdy myslela tak, že klára je svým způsobem zaslepená, nechce vidět, co jí ještě může život přinést hezkého a pohybuje se jen v kruhu vzpomínek a minulosti, což není nikdy dobře.. dnes bych ji možná nazvala "probuzení" či nějak podobně, ale nechtěla jsem nic měnit, když už..

díky za vnímavý komentář :) cením si každého, kdo přečte delší dílo a zanechá zde alespoň nějaký dojem z něj..

Lenča: co mám říct? očekávala jsem, pokud vůbec nějaké komentáře, tak jen kritické, potěšilo mě, že někoho oslovila, děkuju :)

Těch rýmů je tam tolik, že se ztoho stává taková zvláštní rýmovačka, ve které by snad měl být humor, ale přitom to vtipné není.

zajímavá

Naprosto nádherná povídka, kéž bys takové povídky psala i dnes. Hodně se mi líbí už to, jak je napsaná (třeba formát přímých řečí, krátké věty, ze kterých je jasné, kdo si to myslí a tak). Jsou v ní zajímavé myšlenky i situace, třeba ta hravost, když Klára Matoušovi ukazovala mušli, nebo to přemýšlení o životě. A celé to dává hluboký smysl a má to krásný závěr. :)

Poznávám v této povídce některá témata nebo snad myšlenky, které se v tvé tvorbě objevují častěji a připadá mi, že pro tebe mají velký význam.

Jen netuším, proč se jmenuje Slepá, když tam nikdo slepý není, leda bychom za slepého považovali Matouše, když zavřel oči.

No, tys mi dala... Brečím jak želva, ale už jsem to potřebovala. Na tenhle příběh jen tak nezapomenu. Je v něm tak moc... Díky za něj.

Zajímavá, líbí :)