Padl z toho na mne nevýslovný smutek...Čím to, že dnes narážím na věci, které vyprávějí o velké lásce a vzápětí i o ztraceném lidském štěstí? A zítra je výročí dne, kdy jsem byl tím nejšťastnějším mužem na zemi! :-(
Ale člověk se musí umět vyrovnat s tím, že něco se už nevrátí...
https://www.youtube.com/watch?v=4L_yCwFD6Jo

Jsoucno: děkuji :)

lidus: Přesně tu pasáž jsem chtěla vyškubnout i já. Paráda.

Těm pocitům rozumím, někdy slova spěchají až moc... Hezké.

Ano, smutné a pravdivé téma. Taky jsem o tom jednou psala, takhle to končilo: jak strašně pálí vědomí, že už ho nic nečeká, přesmutný je pohled na zatrpklého člověka.

Zajímavá atmosféra..) Akorát pozor na gramatiku..:)

melody: Marná snaha přemluvit démona Tempuse, aby ti dovolil opustit časovou smyčku, čarodějko! :-)))

Oříškového cizince vystřídal mahagon...:-P

Přemítám, proč mne cosi nutí číst dále, i když já jsem stoupencem vázaného verše. Snad je to tou atmosférou, kterou to navozuje...:-P

Prostějanek má pravdu! A vlastně totéž tvrdí i milancholik. I když člověk sdílí i jisté jeho výhrady, přesto se sem musí vracet, protože to je jako magnet...Má to jisté kouzlo živého a bezprostředního prožitku a probouzí to zajímavé asociace. Člověk zase při čtení sám tak nějak ožije. Takže: rád jsem četl. :-)))

Má to své kouzlo, mám čokoládu rád,
jen žádnou bych v ní asi netopil,
verše tvé četl jsem si dnes tu rád,
snad duši tvou jsem trochu pochopil...
:-P
Je to takové neortodoxní, tak trochu se to vymyká všemu, co jsem zatím četl. Žije to svým nevšedním životem. Myslím, že to je dobře! :-)))

Tuhle přece znám! ...bylo to první, co mě napadlo. Takže buď je to plagiát, nebo naprosto geniální báseň. Perla.

Temperamentní a zas snivé
verše, leč smutek čiší z nich,
přiznávám, je to působivé,
však den ten není z posledních!

Usměj se, celý svět se změní,
rozkvete zas naděje květ,
tak odkaž splínům zapomnění,
život začíná právě teď!
:-)))

Velmi působivé! V prefixu bych vypustil slovo "dřív" kvůli slabice, jinak je skvělý! :-)))
Asi bych, být na tvém místě, zkusil psát vázaně, ale třeba by ti to moc přistřihlo křídla! Všiml jsem si i tvé posedlosti oříškovým cizincem...Připomnělo mi to jednu dávnou (žel jen platonickou!) lásku s podobnou barvou vlasů. :-)

Poezie jako slohovka? To jsme my neměli!
I když já ještě na základce nám naše krásná a mladá češtinářka (byla fakt božská!), zadala vyprávění na téma "Můj sen"...Nutno podotknout, že jsem tenkrát popsal asi pět stránek A4 a pak to i četl před třídou! (Byl jsem tehdy posedlý Tichomořím...).
Hádal bych, že máš hudební vzdělání a děláš s dětmi. Kdo jiný by si zachoval dětskou snivost?:-)))

Tak jsem kouknul, kdo přihlášen je tady,
když já sám jsem tu dnes jen ze zvyku,
já ve dvaceti neměl tyhle spády,
naivní spíš a žijíc jako v snu.

I když obsah triumfuje nad formou, (zde bych sdílel výhrady Yarrodovy!), stačí k tomu, aby probudil zájem, kdo se za tím skrývá. Konec konců, je to prvotina...:-)

opravdové líbí....

ŽblaBuňka: Tak to je parádní faux-pas! Na chvilku jsem byl kdesi jinde, kde se reagovalo s citací výroků druhých. A svůj vlastní výrok jsem připsal Tobě a odpovídal si na něj! Promiň, Mistře, již nemladému popletovi...:-(

vanovaso: Máš pravdu, něčí osamělost v dnešní době už lidi nepřekvapí, ba ani nezaujme, ovšem klasický výraz "žhavit drát" v dnešní "bezdrátové" době ano...:-(
Náhodou jsem sem zabloudil, když jsem hledal cosi jiného a nestačím se divit, jak jsem se kdysi otvíral světu. Snad i proto, že třeba v Praze to bylo trochu stereotypní: přes den makačka, večer usínání s mobilem v ruce a jistou opuštěností v srdci...Takže i ty komentíkové diskuse byli jakýmsi zpestřením. :-)))

Zamila: Od někoho, kdo píše tak krásně a něžně, i jedno slovo potěší...:-)