Zamila: díky za návštěvu
na dotaz odpovídám, ne! ;o)

Timothy A. Postovit: Jenom trochu? No, to zní rozumně. Moje básně umí být zákeřné. Občas jen tak, z čirého zlounství, někoho praští.

Amadeo´´: Ostravanky jsou skelný smirkový papír se zrnitostí 20. Ale rychle se, jak to tyto abraziva dělávají, rozpadají.

Někdy se bojíme odhodit nepotřebné, a přitom můžeme získat víc, světlo,slunce, místo,prostor... Kdyby to bylo tak lehké jako v zahradě, kde víme, že přijde o to větší úroda... Krásné to máš...

Ach, krásná jako vždy... Z tvých básní je vždy cítit lehkost v tvorbě, upřímnost, prostě ti je věřím... :-)

Nejde se trochu nezamilovat do tvých básní. Zpod řas obalených sazemi z nich mrkají na čtenáře oči plné obrazů.
Ostrava má dobré boxery. Asi i básníky, když některé etablované pominu. :)

Uf, to je přesné :) Hlavně to "jako boxer slova svá, mrští pravým hákem". Taky jsem měl jednou tu čest, ono, v Ostravě je všechno tak nějak jiné, drsnější :)

Hééj, naše časy tanečních před deseti lety! :-)

Další do sbírky jabloňových podobenství (ten strom je tak inspirativní jak máloco). Skvělá mimochodem.

"Vracíš se zpátky, hádanko třepotavá" - stačí dva verše a já jdu zas do kolen, člověče, jak to děláš...? Potom to intermezzo mi tam překáží, nalepil jsi ho tam mimo rytmus - schválně? Takže bez té kurzívou psané části je to pro mě desetihvězdičková báseň, "tiše se vracíš do hnízda mezi krovy" chjooo...

KUK :-) Hezky originální s hodně poetickými momenty :-)

Nějak to tady na mě vykouklo a já to ještě asi nečetla ... Nebo jsem Tě ještě neznala :-D ;-) Nezval by se asi obracel v hrobě, ale ber to jako poctu ;-) Zkrátka už jsem tady četla jiné zprzněné autory, ale Tobě je to nezvalovské blízko. Líbí se mi to. Je to odžité. A je to Tvé :-* :-D

Něco v představách ;-) Tak jo, brouku :-) Díky za osvětlení Tvý tvůrčí praxe ;-)

Zamila: Přikrášlené moc nejsou. Však jsem psal, že každé slovo tam významově hraje. Něco jsou prožité věci v reálu, něco v představách.

Vcelku povedená, líbí se mi :-) Nostalgie v ní ...

Tom Cortés: Ale forma u Tebe nad pocity očividně převládá mnohem víc než u mě ... Proto se ptám, zda máš ty básně odžité. Nebo na ně roubuješ hodně staré vzpomínky a nebo ty přikrášlené (pro formu).

Zamila: Sednu, napíšu první verš nebo dva, upravím je rytmicky a pak si třeba řeknu: ty jo, k tomu by se výborně hodila sonetová forma. Rytmus už mám nastavenej, rýmové schéma z toho vypadne samo a je dost dané formou a vím už přesně, co musím dopsat.

Tom Cortés: Za pět minut a bez slovníku rýmů ? Tak to seš geniální ! :-D Ale jako fakt.

Tak jak to ale máš ? Sedneš si, máš schéma a na to roubuješ vzpomínky ? Nebo máš vzpomínky a řekneš si, že teď nutně z nich musíš napsat báseň ? A píšeš hned z čerstvých pocitů nebo později a lovíš v paměti ? Jsem lehce zvědavá, no ;-)

Zamila: Kolik? To je jednoduché: všechny. Tohle je psáno o dívce, který říkám "Slečna Červánková". Zeptej se mě na jakoukoliv báseň a řeknu ti přesně o čem je, o kom je, jaký problémy v ní řeším i proč jsem použil to které slovo. Každé tam je schválně.