velmi pěkné :)

Jsoucno: je to možné..nebyla jsem si právě jistá :)

Upřímné vyznání bez nějakých alegorií. Velmi jednoznačné. Nerozumím té čárce za slovem city. Dle mého názoru tam být nemá.

Upíři jsou chodící mrtvoly. Řeže se ten komu je po vůli.

Marbal Škutin: Děkuju moc za komentář a jsem ráda, že se ti to líbí. :)

Moc krásně napsané. Číst Tvé řádky pro mě znamená hluboký prožitek s vlnou emocí ukrývajících se v každé z nich. Opravdu pěkné dílo.

Yana: Děkuji ti za zastavení a za komentář, jsem ráda, že se nakonec líbila .)

Jo to se mi líbí, chtěla jsem něco vypíchnout, ale zjistila jsem že všechny verše za to stojí, pro mně celkem originální a čtivá

není světlo v tunelu, tak se pořád tu melu, to tedy za mě ne :-(

Je v ní cosi jemného a něžného, použité obraty jsou sice celkem fádní, ale dohromady se mi to líbí

No mam pravdu, jsi ze starý doby:-)ale nemáš se za co stydět, dokonce si myslím že spousta lidí(rozumných)se čím dál tím častěji obrací k tomu tradičnímu, že jen jak ovce nežijí to co je jim nabízeno dnes

Chlastání přineslo odneslo úvahy... Jsem ráda že tě tu vidím a napadlo mi si přečíst něco z dřívějška, s jakým zápalem si bojoval za lepší svět, jak tě ta současnost ničí a hledáš úniky, asi i v poezii, v přírodě, asi si staromilec jako já, je to jedno, tvoje pocity jsou mi blízký, jasně že ta dřívější poezie byla neučesaná to určitě vnímáš sám, já to aspoň tak s dřívější svojí tvorbou mám, ale máš co sdělit, odjakživa, je fajn že tu občas člověk může sledovat i vývoj

Velmi zajímavé.Líbí se mi to :)

shane: Tvá báseň k duši mé potichu promlouvá,
krásná a spanilá, jak andělský chór.
Pochvala srdce se právě teď dotýká,
děkuji velice, vážím si mnoho,
vyznamenání toho.

Nemůžeš zastínit Nebásníka,
který své první básně teď skládá.
Velice si cením pochvaly BÁSNÍKA,
verše tvé mám moc ráda.

Ulicí kráčíš v zadumání,
ve větru vlas se třepetá,
co skrývá noc, ty nemáš zdání,
minulost v mysli rozkvétá...

Vzpomínky na to, co jsi četla,
zaslechla, film cos viděla,
ryk bojů poblíže bran Pekla,
kdy chví se duše omšelá...

Mysl se z minulosti vrací,
hodiny věže odbíjí
čas, kdy se v hnízdech budí ptáci,
jitro má z růží košili...

Miluješ rána plná ticha,
kdy noc se se dnem střídá zas,
člověk okouzlen sotva dýchá,
přál by si zastavit teď čas...

*****************************
Jak píše Zamila,
cos v sobě skrýváš asi,
obraznost spanilá
a letmý dotek krásy,

ještě to uzrát nech,
rozmlouvej s klávesami
(než zklidní se tvůj dech!),
pak verše přijdou samy...
:-)














(až sklidní se tvůj dech)

korálek: Děkuji! Pokud evokuje libé představy je to snad jen dobře! Tohle jsem původně stvořil na jeden zátah jako vyžádaný komentík kdesi jinde. A po drobné úpravě předposlední sloky jsem to vložil i sem jako protipól té předminulé, vyznívající trochu smutně. Ale jaro je už za dveřmi, tak proč truchlit? :-)

Nebásník: Díky! Vítej na mé stránce a pokud ti můj poněkud archaický styl psaní sedne, nahlédni i na další dílka, v hlavníc i v zápiscích...:-)

Evokuje ve mně pohádky - prostě pohádková :-)

Moc se mi to líbí!
Ubral jsi na póze, má to myšlenku, je to neotřelé, nápadité, působí to přirozeně, má to super pointu.
Super!

JanneK: Díky za zastavení. Nicméně mi nějak nesedí ty zdrobněliny.