můžu CHTÍT

A chtěla bych tě, ne odhalenou, ne s hlavou zabořenou.
Chtěla bych hladit kůži zakrytou, cítit tu vůni proklatou a nechci tvou nahou verzi, bez špetky studu, chci tu citlivou a ne slyšet jen.
-už budu-
Chci zase vidět tvoje oči plné lásky, bez jakékoliv masky a chci to jak na sebe koukáme, jen my dvě, i kdybych měla skončit, zas na dně.
Tak koukej se na mě, tak jako naposled, s něhou co přiměje mě věřit v navždy, je to přesný plán mojí vraždy.
Rozpouštím se, jsem jak med a i těch pár vět, dávají mi zase pocit, že padám do tvé moci.
Tak pochop tuhle věc, nechci tě jen na jednu noc, jde mi o nás obě a o přítomnost.
Přítomnost co tvoří nás, v to lepší změní každou část.

a já?

Já neztratím svůj hlas, stejně jako nedovolím abys o něj i ty přišla zas.
Pojďme opravit tenhle vrak a zkusme to spolu, klidně jen tak.
Bez velkých gest a zbytečných slov,
postavíme znovu, ten záchranný most.
Není to o těle, co odevzdáš v šeru,
je to o duši, kterou s opatrností si beru.
Chci znát tvoje ticho i tvůj smích,
být tvým útočištěm v dobách zlých.
Už žádné masky, jen čistý list,
v tvých očích se znovu učit číst.
Že nejde o chvíli, co za moment zmizí,
ale o to už nebýt víc si zas cizí.


~minimálně napořád~