27.02.2017 - 08:25
12(2.)Moc hezká... A třeba se už nesetmí, a i kdyby... Přijdou nová rozednění :-)!
27.02.2017 - 08:2011(3.)Ta je nádherná :-)! Nechat pocítit... Jeho lásku... uvnitř nás. A nepřestávat hledat...
27.02.2017 - 08:189(9.)Leslie: Jasmin: Mate pravdu, priste se pokusim byt vyvazenejsi ;)
27.02.2017 - 08:179(8.)Sokolička: Tva empatie opet nezklamala. Musim Ti dat za pravdu. Z prvni, nas*ane sloky, jsem se pres druhou u treti zklidnil a uz rozvazneji volil slova... Dekuji.
27.02.2017 - 07:2512(1.)Hezky zpracováno, působivě. Ona vlastně byla první z literárních hrdinů, kteří potřebovali jít až na kraj, až úplně na hranu.
26.02.2017 - 20:538(2.)Četl jsem ji už ráno. Živě jsem si při tom vybavil návraty z hraní. Půl pátá ráno, vymrzlé ulice za klášterem, mlha, neskutečná únava a ta neodbytná, všudypřítomná pachuť vína...
Je moc hezká.
Je moc hezká.
26.02.2017 - 20:4411(2.)Ano, víme strašně málo. Spíš snad tušíme. A právě proto můžeme hledat, doufat, věřit a jít. Kdo myslí, že ví, ten už se zastavil. Je moc hezká. Donutila mě zamyslet se. Díky :-)
26.02.2017 - 20:3618(18.)Leslie: V přírodě je neskutečně moc paralel k našemu životu. Koneckonců - jsme taky příroda, ač si to moc nepřipouštíme :-) To já děkuju :-)
26.02.2017 - 14:2924(4.)Orionka: chybku jsem opravila. díky. a díky za pochvalu :)
26.02.2017 - 14:2924(3.)meskalinaprach: děkuji, já to píšu vždycky hned načisto, takže se chybička vloudí. a díky, že oslovila, i když bych spíš měla říct, že je smutné, že tam nacházíš samu sebe...
