slzy ve vodě neuvidíš...

tak, tak...
krásná

Yana: Vím, že tobě jsem kdysi psal do komentáře, že se mi líbí, že tvý koně jsou zapřaženi v nákladu, dílo si už nevzpomenu.
Dík.

Amelie M.: ak máte na mysli malé a veľké písmená v názve, tak to je spôsobené tým že som už staršia osoba a nevšimla som si to. Môžem to však opraviť.

lehké a zábavné

Moc se mi to líbí! Skvěle zvolenej název.
Je to taková metaforická Samsára.

... je tento koloběh stále nových a nových životů považován za strastiplný, na rozdíl od častých interpretací v rámci hnutí New Age. Únik z něho je možný prostřednictvím poznání pravé skutečnosti (záleží pak na tom kterém duchovním směru, co za pravou skutečnost považuje). Tak je dosaženo stavu „vysvobození“ (a v některých variantách i „věčného štěstí“), který hinduisté označují jako mókša a buddhisté jako nirvána.
(Samsára, Wikipedie)

já nevim, mně se to líbí, dokonale to souzní právě s tím názvem a po přečtení závěru mě text donutil vrátit se a číst znovu

Ó, ty náš mysliteli, šiřiteli zajímavých myšlenek, s tou kočkou se mi to líbí, ano, jen ta kočka musí vyskočit z dobrého básníka, jinak je to paskvil. I když jsou kočky domácí, venkovní, velké, malé, chlupaté, nahaté, pouliční, zaběhnuté, vymazlené, rozčesané, posvátné, zacuchané, olezlé, voňavé, smradlavé :-), začervené...Tak je to i s básněmi, a jasně že je mi nejbližší tvůj výklad. Koně potřebují určit jasné meze, jinak jsou z nich divoké, nezkrotné živly a jsou pro lidi nepoužitelní, musí se jim ale ponechat ego, jinak jsou to stroje. Tak je to i s těmi básněmi, přílišná forma je někdy na škodu a taky hodně volnosti je na škodu

Yana: Tenhle námět jsem rozpracoval před několika lety, nedávno jsem ho objevil a dodělal. K životu patří radost i smutek. Svým psaním se nesnažím vytvářet lepší svět. Snažím se psát o životě jaký je. Děkuji Ti moc za krásný komentář.

Čerpáme jeden z druhého, doplňujeme se, patříme k sobě, někdy stačí vyměnit vodu, někdy ale už je pozdě, symbióza zanikla. Jsme jen váza a květina, každý zvlášť. Váza bez květiny je jen nádoba, prázdná a k ničemu, i květina bez vázy s vodou hyne. Pomalu, jistě usychá, je pořád hmatatelná, ale vyschlá a už ji nevzkřísí ani živá voda. Jindy zase stačí měnit vodu každý den, ale často se na to zapomíná a taky květiny někdy příliš vyrostou a vázy už jim nestačí, pak hledají další vázy a třeba nenajdou, ale ta původní už je malá, tlačí a svírá...Je to složité, ale je to časté a taky čas nejen vše zacelí, ale také cosi rozdělí. Je to krásná působivá básnička a je mi z ní smutno

Děkuji pokorně, někdy mam dobrý nápady, někdy by potřebovaly doladit, každopádně jsem to já :-) a pak taky vy a bez vás už by tu nebyla Yana :-)

Všem děkuji, teď jsem si jí znova přečetla, vlastně se mi taky moc líbí :-) Kupodivu

.. tak tohle mne hodně oslovuje.. zdánlivě jednoduchá a přesto je v ní hezky uschovaná pointa..

.. moudré.. hezké :)

Hm, nikdo neví co přinese nový den, začíná to sladce romanticky, tím sis dobře připravila půdu pro pádnou věcnou pointu.
Moc pěkný.

To hraní s velikostí písmen ani mě nepřipadá jako šťastnej nápad.

Umíš dobře pracovat s emocemi, to je vidět i u druhé básně.
Velká radost se může rychle změnit v opak.
Čas od času si všichni dáme nějakej ten vlastní gól.

na mě asi nejvíc zapůsobil ten závěr.... a také přemýšlím, zda to má nějaký účel, hraní si s velikostí písmen.. no, pokud ano, nepřišla jsem na to..

Ďakujem za povzbudivé komentáre.

Ďakujem za komentár a múdru odpoveď.

Ďakujem za komentáre. Povzbudili ma.

Ďakujem za komentáre.Dávaju mi chuť pokračovať ďalej.

Tohle je přesně to, co se dotýká. Nesmírně. Krása!!!