Moc hezká , podařila se ))

Jedna Thákurova báseň říká: v radostném bublání potůčku zní stanu se mořem, nebo tak něco. Tzn. až umřu stanu se vším, přestanu existovat ve smyslu ega. Láska má tu vlastost, že při ní taky člověk přestává existovat ve smyslu ega. Molekula k molekule něžně se tulí.
Hezké.
:-)

Immotyob:
:-)
Čas
s vlnami se vlní
houpe se
a v dáli s nimi mizí
Slanou vodu polykám
zvlněné doteky
jsou pro mě cizí
že plavat neumím
solí slz
se teď zalykám...

... a nebo se vlna s vlnou míjí, když se pak zesláblé nakonec setkají, tak na žal spolu pijí
slanou vodu...

I když jsi random robot, náhodný generátor ozvěny, naděje, ticha a stínů, tak tě mám přeci jen rád, protože tu netrčím jako nejaktivnější autor. Dík.

To jsou zas otázky. Seschlé hovno rozprásené větrem z tebe bude, jako ze všech. K psaní básní tě Bůh nestvořil, neboj. Buď radši doktorem. Tohle je přesně ta tvorba, která mě odsud jednou vyžene.

Zajímavé... ;-)

oslov radek: děkuji :-)

super

zajímavé...

Ten závěr. :-D

I ty jeden uličníku. :-D
Líbí se mi, jak se na konci vracíš na začátek básně. Povedlo se ti to hezky. :-)

Když si vzpomenu, jak jsem jako malá dělala kraslice - nejprve obarvit vejce, potom na kahanu rozpouštět voskovky a špendlíkem nanášet zvory... A kolik času to zabralo. :-)
Nechci vědět, jak dlouho bych takto zdobila pštrosí vejce. :-D

Jemno zrak vnímající detaily, kterým dáváte význam mě mile potěšil,to se často nepotkává,že oči vidí duší.A pak že sláma jen...děkuju

Líbí se mi. :-)

I když netrefí vždycky zasáhne,rány nevymýváme,žádný zásyp a co nejdříve vystavte hruď,zašívají to až v nebi,slzy brání zanícení.

Tak málo slov,a přitom tolik výstižnosti,vskutku zralé víno,rád dám si doušek toho mystéria a slova převaluji s uspokojením na jazyku.jsem zahanben coby mluvka,budu se kát.

Muži mladý radu slyš,miluj život,básně piš,nad studiem nezoufej,v lehči cestu nedoufej,kuráž skrz trable v tobě zraje,zvládneš všechno v klidu hravě.

liza0009: Děkuji, jsem tomu rád...

kmotrov: Díky moc… Báseň vznikla na místě, kam nejraději chodím právě v březnu, kdy sleze poslední sníh a je stále ještě šedavo. Mám hrozně rád to očekávání, ten klid před bouří.
Snažil jsem se tyto pocity do básně dostat a snad se mi to aspoň trošku povedlo.