Minul snad amorův šíp?

I když netrefí vždycky zasáhne,rány nevymýváme,žádný zásyp a co nejdříve vystavte hruď,zašívají to až v nebi,slzy brání zanícení.

Náčelník Holá Ruka: Děkuju za příspěvek. :)

Nejsem fanoušek dlouhých děl,
ale sem tam udělám výjimku - pročetl jsem několik tvých básní a krom toho, že mi na tváři zanechaj blaženej úsměv, vidim v nich svý začátky zamilovanejch básní - lehkost, nadhled, odproštění.

Konkrétně k básni:
Krása volného verše je v tom, že má rytmus jak si ho napíšeš, nedrží tě ve verších a počtu znělejch a neznělejch slabik na řádku. Zdá se mi ale, že toho skoro nevyužíváš a báseň tak moc negraduje - dovolil jsem si lehce přepracovat druhou část básně.

Jsme přátelé a chci víc
jsi přesně to, co hledám
Jsme přátelé, nechceš víc,
i když víš, jak bych si to přála.

A díky tomu jasnému ne,
se cítíš, jako bys neměl zodpovědnost,
za mé zlomené srdce.

Ale stejně
si na mě děláš dál nároky
a stejně mi dál motáš hlavu.
Přesto,
že jsi mi řekl jasné ne.

Měň rytmus, hraj si s nim, je to kámoš.
Taky dodám, ale jen proto že jsem hnidopich, že když už se rozhodneš psát čárky, tečky, piš je všude a správně nebo nikde, ať to vypadá.
Haugh!

nic moc: Skvělá myšlenka

Amorův šíp je to nejděsivější, co po světě poletuje. :)