Básník má občas štěstí.
 25.03.2018
10
Ve špitálu v Olomouci,
přestalo mi srdce tlouci,
to je konec, milý pane,
krásné parte vám sem dáme.

Krev mi houstne, nohy zebou,
andělé mě berou s sebou,
koukám na zem z velké výše,
já a nebe, to je klišé.

Komise se v nebi lekla,
já prý patřím jen do pekla,
čerti velkou radost mají,
všechny moje hříchy znají.

Jenom chvíli v kotli sedím.
čertici si potom hledím,
Bulisanda něžně vrká,
do kalhot mi ruku strká.

Skládám básně pro čertice,
často chtějí něco více,
s čerty také kamarádím,
při kartách jim občas radím.

Lucifer jen hlavou kývá,
do pekelných knih se dívá,
prý mu dělám v pekle zmatky,
tak mě žene rychle zpátky.

Ve špitálu v Olomouci,
začalo mi srdce tlouci,
peklo, nebe stopku dává,
básníkům se tohle stává.
 23.04.2018 19:17
ŽblaBuňka: Díkec.
 21.04.2018 22:07
dobrý
 05.04.2018 19:18
Nikytu: Díky za nakouknutí.
 04.04.2018 01:24
I ty jeden uličníku. :-D
Líbí se mi, jak se na konci vracíš na začátek básně. Povedlo se ti to hezky. :-)
 26.03.2018 19:12
Zamila: Děkuji pěkně.
 26.03.2018 19:11
oslov radek: Velký dík.
 26.03.2018 19:10
Ginnare: Díky moc.
 25.03.2018 20:36
 Zamila
:-D To je fakt dobrý, tohleto :-) Vtipný a hezky cyklický :-)
 25.03.2018 18:58
super
 25.03.2018 15:12
Přála bych si být básník... básník s klikou :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.