22.06.2025 - 23:00
10(4.)Dandy : připomíná mi to malovaný letní den, kde každý detail má svou váhu: slunce, prach, ještěrka v trávě. Působí to jako poezie, která dýchá krajinou i nitrem poutníka. Moc hezká a díky.
22.06.2025 - 22:135(1.)Nejvíc se mi líbí ... Pohrdli jsme mořem, držíme se strouhy ... Naprosto trefné ... Asi tě budu někdy někde citovat
22.06.2025 - 22:1116(13.)Skrz zamlžené oči se svět zdá nejskutečnější, připomínají nám snad slzy jeho pravou podstatu?
22.06.2025 - 22:111(1.)Bodejť ..
Hrdlička a slavík,
nejdou dokopy ,
každý loudí milého jinak
A pak jsou z láskou trampoty
Hrdlička a slavík,
nejdou dokopy ,
každý loudí milého jinak
A pak jsou z láskou trampoty
22.06.2025 - 09:198(5.)Všem moc děkuji za pozitivní komentář. Přeji krásný den. Miras
22.06.2025 - 07:069(7.)Homér : Michale, asi tak - jsi divoký les, který si nenechá diktovat, kam má větvit. Tahle věta nese hodně svobody a sebevědomí. Přirozený růst, žádné omezování, jen být tím, čím jsi určen být. Je to tak ? Hezý den !
22.06.2025 - 00:548(4.)Dobře odpozorované a dobře napsané. Dokud naděje žije...
21.06.2025 - 21:159(6.)Hanulka: Díky moc za čtení a koment, odpovím ti jen jedním svým starším dílkem.
jsem přírodní rezervace
růst si jak chci
to je moje práce
jsem přírodní rezervace
růst si jak chci
to je moje práce
