Karel Malcovský: No jo, to už asi nebude lepší. Leda by se ty virtuální vztahy lidem tak nějak samy od sebe zhnusily.
Musím souhlasit s Aylou, na první pohled mě něčím zaujala, cítím tam příběh, který mě něčím vtahuje, ale škoda těch hrubek a toho konce, který ani mě se zbytkem nijak nekoresponduje a je tam jakoby navíc..
Tom Cortés: super textík :D nejvíc mě oslovilo spojení
generace osvícená
telefonním displejem
včera když jsem jel metrem tak jediné hlavy kterým jsem viděl do očí patřily dříve narozeným - nechápu to :D
generace osvícená
telefonním displejem
včera když jsem jel metrem tak jediné hlavy kterým jsem viděl do očí patřily dříve narozeným - nechápu to :D
slavek: tak to jsme minimálně dva kdo se těší na zhudebnění :D děkuji za koment
Rozmlácenej obr na kaši, apokalypsa duše, hodně chemie chaosu bolesti. To nepíšu ve zlém. Bojím se komentovat tvoji tvorbu.Nepotkal jsem tady ještě něco tak výstředně negativního a při tom je z toho cítit zraněný zvíře(řečeno obrazně prosím).Přitom budeš dost vnímavý člověk, za tu vulgaritu se jen schováváš. Miluješ respekt, je to pro tebe štít před strachem, ohrožením.Jsi slon v porcelánu,čím víc tě zraňují střepy keramiky(život) tím víc jsi zmítán bolestí a umíš to vše vyjádřit brutálně syrově. A ta brutalita je ojedinělá, zajímavá ,ale není hezká.Děsí a to tě bohužel baví.
Je to: dlouhý, plný překlepů a hrubek, zajímavě naléhavý, trochu slam poetry... Ten konec nepůsobí moc kompaktně s tím zbytkem... Možná záměr...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
NeugeCZ [15], Pampeliška13 [13]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

