Cítím z tvých básní,kam jsem nahlédla, obrovskou bolest v duši, kéž ti psaní přinese úlevu...

Celkem dobře jsem se při tom pobavil, :D, i když třeba některé vtipy byly jen trochu obměněné parodie na ty mé. Zasmál jsem se hlavně u (záměrně zkracuji tak aby z citací vtipy nebyly zřejmé): (1.) „hodil do řeky“, (2.) „rozpadla v momentě“, „procházkou po zahrádce“, (3.) „předběhly jiné osoby“, „míchačce“, „oddělení ovoce a zeleniny“, „bonus třiatřicátý nůž“, „patřila ještě k těm normálnějším“, (4.) „objevovat rozumné věci“, „To je Europa“, „ani nepřišli na to“, (5.) „a jiné podobné klukoviny“, „snadno z něj učiní svoji potravu“, (6.) „v akvaparku“, (7.) „Oblůda“, (8.) „jeho smluvní podmínky“, (9.) „jednu z našich hlav“, (10.) „rozdíl mezi jističem a pojistkou“, „nejsem sexista“, (11.) „existovaly Vánoce“, „od mala píšu seznam“, „s hlasem Karla Čapka“, „čímkoliv, co umí mluvit“, (12.) „Každého něco řídí“, (13.) „pán času“, „teleportovat zapomenuté“, „protože vedení monologu“, „které ty roboty vyrobily“, (14.) „není to zločin“, (15.) „kradené BMW“, „Kde ses učil rozpoznávat“, „zmutovalo na černou díru“, „vymyslel, abys obhájil“, „chytil poslední naděje“ a „v kadibudce pivo“.

Ale uvědomil jsem si, že některé vtipy vyznívají mnohem lépe, když člověk zná původní knihu. Třeba u tvého „komunistického hypermarketu“ není tak zřejmé, že se jedná o parodii na rabování, to až později, což je podle mě pozdě. Nebo hned tu další zmínku o akvaparku pochopí nejspíš určitě jen ten, kdo si přečte knihu.

Tím jsem si také uvědomil, že bych neměl dál číst třeba „Svižný průlet intuicí ticha“, dokud si nepřečtu Hudbu ticha, protože bych si při prvním dojmu vybavoval, jak jsou vážně míněné věci nejspíš znevažovány v parodii.

Díky té parodii jsem si také uvědomil, jak je až šílené, kolik věcí z mé knihy se vyplnilo. Tím nemyslím jen některé z představ o budoucnosti, ale i to, že jsem některé podobné události pak zažil, i když neměli formu sci-fi. Třeba jsem byl v hypermarketu přeplněném spoustou výstředních lidí z hudebního festivalu, z nichž někteří tam rabovali (já ne), ale bylo jich tam tolik, že tomu vedení nestíhalo bránit, panovala tam skoro až postapokaliptická atmosféra a některá oddělení byla až překvapivě (vzhledem k počtu lidí, ne vzhledem k jejich zájmům) vylidněná, jen se občas něco válelo na zemi. A některé šílenější synchronicity ani nechci říkat. To abych příště raději psal knihu jen o Přirozené mnohobytosti, aby se realizovala ta, :D.

Jinak se mi moc nelíbí, že do toho zatahuješ komunismus, ale myslím, že chápu, co tím paroduješ.

„nemáme souhlas vlastníka, abychom odešli“ – Myslel jsem, že tam bude něco jako: „Pozřeli jste vlastníkovo jídlo, jehož molekuly se teď stanou vaší součástí a jejich vlastník nedovolí, aby opustily tuto loď. A pokud nechcete zemřít, tak s každým dalším jídlem vstřebáte další vlastníkovy molekuly, takže je už nikdy nevyměšíte všechny!“ Takže mě vlastně trochu překvapilo, když princip zůstal v podstatě stejný jako v knize, skoro včetně stylu provedení, xD.

„stoleí“ – Není mi jasné, proč je to „t“ přeškrtnuté, pokud to není experiment, zda si toho někdo všimne a upozorní na to.

V parodiích nesrovnalosti sice tolik nevadí, ale všiml jsem si, jak na začátku tvůj „Víťulíneček“ kritizuje auta a naopak v začátku poslední kapitoly pomáhá jedno bez ostychů přepravit se zmínkou, že nemá řidičák, aniž by tam bylo nějaké vysvětlení názorového obratu.

U vařených žab a mloků bych upravil "Y" na "I". Dílo jako samotné nehodnotím... nechci

Všem moc děkuji za komentář.

človiček: Dík za koment.

Pěkná... :^)

koiška: Díky...:-)

"Úsměv, co šel za tebou". Hmmm...

Vyborna

vanovaso: tělo dychtí, něha sytí,proč nemilují se všichni svatí?

Moc hezká tvá 240 cátá báseň,pokud život takto skutečně prožíváš, pak má tvorba smysl i pro Nás ostatní a to motivaci k lepším životům.

začátek vyráží dech. kouzelný obrat s tím knotem.

slavek: Díkec.

RE Singularis:
Slovy „předem jasné reálie“ jsem nemyslel, že by bylo předem jasné jejich pořadí, ale že universum Ester Krejčí existovalo před napsáním Přetečení zásobníku, kdežto obsah mé věty z velké části vznikal v průběhu jejího psaní.

„dávat smysl samo o sobě“ – Ano, před slovem „dávat“ jsem zapomněl dát slovo „spíše“, čímž chci říct, že jednovětný popis z díla „Čočka kanálem lemuje (slovorost)“ podle mě z hlediska obvyklosti znalostí dává větší smysl bez potřeby spojení s informacemi z jiného díla („samo o sobě“) než „Přetečení zásobníku“, protože se intenzivněji týká témat, které může znát víc lidí, např. kreativita.

„Tak proč si je nepodtrhneš?“ – Protože zas tak velký smysl to dílo pro mě nemá. Raději si podtrhnu třeba nějaká témata v naší e-mailové komunikaci, ;).

V e-mailu Einsteinovu hádanku jen zmiňuji jako určitý příklad něčeho bez dalších podrobností, ale sem to myslím zapadá lépe. Je to také spousta různých faktů, které také sami o sobě nedávají moc smysl, ale když je doplníš o tu otázku, tak je to hned zajímavější, aniž by ti popisovaní fiktivní lidé a místa museli být součástí nějakého dalšího díla, které by člověk musel poznat. https://cs.wikipedia.org/wiki/Einsteinova_h%C3%A1danka

Všechno se koupit nedá, něco přichází i samo, ale musíme si to zasloužit ;-)) hezké je to ...

Dobré celé. Zvlášť "milostnice" se mi líbí.

vanovaso: Máš pravdu.

Co s duší, když tělo dychtí ;-))

Sebastián Wortys: Vzpomínám si, že když jsem vymýšlel/a Přetečení zásobníku, ten seznam reálií jsem vymýšlel/a jednotlivě, aby na sebe navazovaly, připravený předem jsem ho neměl/a, ačkoliv s tím zacyklením jsem předem počítal/a. Nové reálie jsem přitom nevymýšlel/a, ty už jsem znal/a z dřívějška. Máš ale pravdu v tom, že toto dílo je úzce svázáno s prostředím Eichlerské dopravně demokratické republiky a lidem v jiných zemích toho mnoho neřekne (asi tak, jako např. lidi v Tokyu nejspíš nebude zajímat, co prý řekla kněžna Libuše o Praze). A také máš pravdu, že jsem se snažil/a co nejvíc „těkat“, a to nejen tematicky, ale i geograficky.

„dávat smysl samo o sobě“ – No, myslím, že v literatuře neexistuje nic takového; vždy potřebuješ alespoň minimální kulturní či empirický rámec, aby v něm tvoje literární dílo mohlo dávat smysl, a lidem, kteří ten rámec neznají, smysl dávat nebude.

„předměty faktů by ve větě mohly být podtržené“ – To by mohly. Tak proč si je nepodtrhneš? Nejsi přece otrok počítače, aby tě omezoval, co si s tím dílem můžeš dělat a co ne? Dalo by se to zpracovat spoustou způsobů – jako myšlenková mapa, jako číslovaný výčet, ...

„Takže by bylo zajímavé přepracovat to tak, že by k tomu šlo doplnit otázku na něco, co z toho zdánlivě nejde zjistit.“ – Počkám si na ten e-mail a pak se k tomu vyjádřím.

„kryčí jméno“ – Hned opravím...

RE Singularis:
Díky za zmínku díla Přetečení zásobníku, napsal jsem k němu komentář (který může být zajímavý i z pohledu tohoto díla). A také děkuji za uznání.

„možná i proto, že ses inspiroval z těch závěrečných prací“ – Z „Myšlení a hodnoty tří uměleckých generací české avantgardy (1919-1989)“ jsem si přečetl hlavně závěr, který je relativně obsáhlý oproti resumé u „Mozek a událost“, kde jsem si přečetl ještě hlavně strany 49 a 50, což se dost podobalo písni, ke které jsem před časem vytvořil videoklip: https://www.youtube.com/watch?v=Y_kNbcnnoI0

Odkazy na zmiňované práce:

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/72226
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/72226/DPTX_
2012_1_11210_0_380787_0_131641.pdf?sequence=1&isAllowed=y

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/13421
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/13421/DPTX_
2007_1_11210_ASZK10001_127502_0_49989.pdf?sequence=1&isAllowed=y


Sice jsem si tím osvěžil nádech odborné mluvy, představu o alternativní kultuře a některých pojmech z filosofie, ale nejsem si jistý, nakolik je možné, že právě ty dvě práce mohly výrazně zvýšit mou schopnost psát dlouhé věty, protože relativně dlouhé věty píšu už roky a třeba než jsem ti na podzim posílal povídku k betačtení, tak jsem nejdelší věty hledal a rozsekával.

Ten jednovětný popis vznikl tak, že jsem začal psát anotaci vznikajícího slovorostu, ale pak jsem si řekl, že je moc dlouhá, tak by to mohl být podrobnější úvod v textovém poli díla, a když jsem si uvědomil, že je to jedna už celkem dlouhá věta, ale současně se nachází v experimentálním díle, tak mě napadlo pro změnu ji nerozsekávat a naopak se ji snažit dál prodlužovat, abych vyzkoušel, k čemu to povede.

„Chtěl/a bych Tě slyšet číst tu jednoslovnou verzi vlastním hlasem...“ – To je poněkud sadistické pření, které nehodlám zkoušet splnit, xD.

A ano, víceslovná verze slovorostu je pro lidi stravitelnější. Ale ta jednoslovná verze ve zvukové podobě je zase víc „poeticky halucinogenní“, intenzivnější vytržení.

Mě se z toho slovorostu nejvíc líbí asi „cizokrajnou nouzi zimního holohlavého horolezce cestujícího hospodou doufajíce ceny nyní nízké kéžby byli libovolné“, protože je to asi nejdelší relativně smysluplný kus, který se mi tak podařilo napsat. Nějaký horolezec v cizině na zasněžených horách se dostal do hospody a doufá, že tam nebude draho, protože nemá moc peněz, což značí ta nouze. Sice jsem tam trochu znásilnil gramatiku, abych to mohl napsat, ale v mluvené řeči to není rozdíl a v porovnání s jinými částmi toho slovorostu to nepatří mezi největší výstřelky z řádu.