Sakra, to je výčet.

Ano, je třeba sebrat odvahu.

Líbí se mi.

Dík za úsměv.

Dobrá.

Bezva, pane.

asi tomu nerozumím...

Díky všem!

slavek: Děkuji!

Máš to hezky napsané. Volný verš má má spád, nesklouzáváš k rýmům. Bojíš se prázdna v Tobě, pro mne je prázdno ve mně to nejcennější co mám. Bez něj bych nenapsal žádnou báseň. Život je neuvěřitelně rozmanitý a slova ho nedokáží pokrýt. Slovo prázdno může mít negativní i pozitivní hodnotu, ale pořád to je jen slovo.
Nesedí mi:
je třeba sebrat odvahu a truchlit. Neboť kdo potřebuje k truchlení sbírat odvahu, netruchlí upřímně. Nebo naopak, komu se podaří sebrat odvahu nejspíš nebude ztrácet čas truchlením.

To se asi dotkne každého. Popis všednosti (naprosto rozumím) a vyústění do smutné svíravosti.
Výborné.

"Vlasy odstínu něhy..." a "čas, co zůstane na věky", hezký.

Žádná kravina, sranda.
;o))))

Fajn okamžitá pocitovka. A dobrý kontrast v první větě.

holka.přes.ulici: Díky moc.

Moc pěkná, úsměv po tváři se mi z ní prošel.. :-)

Myšlenka super!

Není úplně jen na jedno přečtení, tedy alespoň v mém případě. Ale po několikátém jsem jí propadla. I když je mi z ní tak nějak ouzko, hrozně se mě dotýká.

Karel Malcovský: Ginnare: Moc děkuju za krásné komentáře, takové vždycky zahřejí! :-)

vanovaso: Děkuji ti za tvoji vnímavost, máš asi pravdu a děkuji ti i za přání. Ta bolest tam je a je chronická.