PrimaDen: děkuji, jsem rád že konec překvapil...

slavek: a kdo si hraje nezlobí že?)))

S obsahem neporadím, ale provedení - jen čumím. Nádherná báseň. Zase.

Tři nádherné sloky, ladně plynou při proházeném veršování :) (Oněginskou strofu/sloku jsem si musel vyhledat).
Dalo se, v rámci dodržení pravidel, napsat závěr jinak než býti-žití?

Příjemná báseň :) Těch pár drobných změn v nahrané verzi se mi zamlouvá víc

Jj, sto? Tisíce! A pořád dokola :o(
Dobrý. I ten vulgarismus na konci přesně sedí.

človiček: Trefný. Zasmál jsem se ...

človiček: ))) Ale lezení po břečťanu už pro mě není. Vloudím se coby listonoš pod záminkou doručení rekomanda ;o)

Až polezeš po tom břečťanu na balkon buď opatrný.

Dozvuk........kolika lidem se tahle kapitola povede?

PrimaDen: Příroda ,když rozdělovala pudy, byla k mužům( samcům) velkorysá. Posichrovala si tím evoluční reprodukci.Jedna má kolegyně charakterizuje spokojeného muže slovy:Hlava poloprázdná, břicho plné, pytel prázdný.

Ayla: Je to dlouhý to máš pravdu. Plný překlepů a hrubek, dal jsem to na korektor a žádné hrubky, nespisovná slova které tam byly dány úmyslně. Takže absolutně nechápu tu kritiku. Takže tři sta slov a pár nespisovných slov daných tam záměrně jako třeba bitch. Dáno tam jako dvojsmysl. Fakt nechápu tu nesmyslnou kritiku, Nebo slovo ve dví které se v literatuře používá.

Nabídni svůj hlas nahrávacímu studiu na pohádky a jsi za vodou.Ruce ti.....? hlas ti utrhaj"(-:

Smutné..ale krásně napsané! Vždy mě.zaujme, když v básni cítím esenci opravdovosti. Díky

Chawwá: Souhlasím s tebou v tom ,že pokud má člověk kladný vztah k sobě, dá se přežít ledacos.A pak je nutno žít aktivně.To je hojivá mast na cokoli.Hodně zdaru všem.

Motiv dobrý, muzikant nejsem,ale představil jsem si Nedvědy.Nevím jak jsem do toho sklouzl.

Souhlasím s Neem a Slávkem. Připomělo.mi to můj, na dně krabic zahrabaný, sešit s názvem "jak chutná život v sedmnácti". Jo, spoustu otazníků, bolesti, zklamání, lásky...a bylo to sakra těžký. I dnes si.umim srdce zlomit a bolí to. Recept na štěstí úplně nemám. Ale každé setkání, zamilovaní, šťastné i nešťastně je zkušenost. A i když to bolelo, vždy mě to nějak posunulo dál, naučilo něco o mě, formovalo. A i díky tomu dnes taková, jaká jsem. A jsem ráda.
Někdo chytrý jednou řekl, že zamilovat se do sebe bývá románek na celý život...něco na tom je. Jak k sobě, tak k ostatním. Ať se daří.

Není stejného dne,jen stejného přístupu.Další stovka začíná.Na cestě je mnoho výhybek.

Samota je jen přístav. Klid nebo vlnobití je volba.

Chápu, rozumím... pěkné, zase ale smutné...