

Myslím, že to správně pojmenoval filosof Hegel. V našem poznání se dříve nebo později dostaneme k výchozímu bodu, není to ovšem bludný kruh. Je to, naštěstí, spirála. Takže se sice znuvu ocitáme na počátku, ale na vyšší úrovni.


Ovšem pes je nejlepší přítel člověka => Člověk je změna.


Jsi na začátku a konci zároveň. Každý máme ve svém životě ztracené lásky, někdy i neopětované. Jejich hodnota je v tom ,že jsme jim ve své duši věrní celý život. Schovávám si tuto výbavu pro úsměvy na rtech až budu opravdu stár. Jsou to klenoty našich životů, ale jsou to zavřené knihy, které jsme kdysi dočetly, můžeš si jí číst klidně znova, ale její místo je na polici mezi ostatními. Lékem je napsat nový příběh.Nejlépe knihu. Ahoj


Překrásná, vychází z duše a pohladí po duši, vnímám hloubku. Líbí moc...


Dandy: V hloubkách je krásně, člověk opouští staré a nové se rodí, v mělčinách po té krásně se chodí. Díky za koment.


Ta třetí sloka je prostě boží! První dvě se (na mě) rytmicky celkem dost perou a ani rýmy nejsou z nejrafinovanějších, ale ta poslední mi bohatě stačí jako samostatná báseň. Už dlouho jsem nečetl tak pěkné čtyřverší :)