Dandy: Díky moc.

Naslouchat cizímu trapení.
Neodnese vlastní.
Pokut se neuklidí vlastní práh
snadno se ocitneme v pasti.

Jen jestli ona oto stojí,být na hájovně paní
Pěkné

I máli napoví mnohem víc

Kmotrov: Super, rozumím, děkuji:-)

Haiku je tathátá poezie. Tathátá je buddhistický výraz pro takovost. Pro svět jaký je bez příkras. Pro nevnímavého čtenáře může působit jako prostý popis, vnímavý čtenář v tom nachází kouzlo okamžiku. Haiku je maximálně konkrétní a vyhýbá se metaforám. Tvůj milující les je metaforou. Takže by to spíš mělo být něco jako popis lesa a ono lesní vyznání by nemělo být vyjádřené. Mělo by se odehrát ve čtenáři (v závislosti na jeho životní zkušenosti), bez toho že by jsi to vyslovila. V textu by měl být nápadný zlom (kireji). Co se týče počtu slabik, názory se různí. Jsou autoři kteří se ho pevně drží a autoři kteří poukazují na odlišnost japonštiny a jdou pouze po obsahu (free form), nejznámějším je Kerouac.

Kmotrov: nestačí dodržet počet slabik? Prosím o vysvětlení, jsem nováček:-)

Dandy: Utrpení dne, ehm...co když nese utrpení spíše noc? :-) Diskutabilní :-).

človiček: Děkuji za krásně vyjádřený komentář :-*.

Psavec: Děkuji moc :-).

Kouzelné až oslňující byť neradostné. Obdiv.

Haiku to není, ale je to velmi příjemné. Prostě a přímo vyjádřená síla bezpodmínečné lásky.

Fajn

Singularis: Dekuji! Ano, při návštěvě lesa mám přesně tentýž pocit:-)

Zní mi velmi příjemně, možná proto, že je tak abstraktní a že si za lesní láskou mohu představit jakoukoliv svoji příjemnou zkušenost s lesem... :-)

dvakredencedekadence: Děkuju moc!

Whetley: díky ti.

Silný kafe- obsahově hodně skutečný. Kdo nezažil nepochopí jak rychle zavře se voda za člověkem a jak těžko se vstupuje do tůní zapomnění.

Díky moc.

jj, za každou srandu se platí :-)))

Velrybí píseň jistě nestrhá.jen nechá žasnout.známa cesta.může odkrýt poznání.
Pěkmé