Venkovní chlad zažene krásné ženy k počítačům a budou vzpomínat jak svými šaty, potažmo těly ozdobou světa v očích mužů byli. Vítej a větrem buď ve strništi Nás, jenž kocháme se múzou krás.
Nine: Vzájemné obrušování duší je bolestný proces jak pro broušenou plochu tak pro brusný materiál. Oba subjekty se snadno navzájem zaměňují. Afričané říkají.... slonici vždy obejdi. Jinak ti dávám za pravdu. Díky
Nine: Polovina deštných pralesů se těží pro soju, kterou se krmí hovězí ,které se pěstuje na zbytku vytěženého pralesa.Pránu každý nedá, ale za přežírání stejky platíme amputováním plic planety a to jsem vynechal Palmový olej, který Nás aspoň částečně selektuje na oplátku za genocidu tak úžasný flory a fauny.
Pěkné.zapad slunce sebou nese.v ranečku utrpení dne. Se svitaním vrací naději
bazi: To „1984“ mě také napadlo, ale nemyslím, letopočty mi budí jiné asociace.
Singularis: ano, skutečně šlo pouze o takový minutkový, momentální nápad a ten název?...jestli ono to spíš jen nepřipomíná mnohem proslulejší "1984"...
Nine: pro toho, kdo viděl interesantní americkou minisérii Černobyl, je to téma nejen smutné nýbrž až hypnoticky reálné a bolestné...o přímých účastnících - místním obyvatelstvu ani nemluvě!
No jo no., to je těžký, ani život psí není vždy jednoduchý. :-)
Proč si přitahuji konkrétní situace a lidi? Co mám díky nim pochopit, čemu mě mají naučit? Co se mám zkrze ně o sobě dovědět. Na co se mám u sebe zaměřit? Díky za zamyšlení a následné praktické kroky.
Pokud kuřátka přejdou hromadně na pránu a budou se krmit z jiného zdroje, taky pojdou na přežrání z blbosti?
Zajímavý příběh. Jen se mi tam nelíbí ta tradiční starost o cizí stravování. Můj názor je takový, že každý člověk je zodpovědný za svoje tělo a měl by mít přiměřenou volnost v rozhodování, čím ho bude živit, a když si zkazí zažívání, bude to jen a jen jeho vina. „Zpracovávání“ někoho ne. Jak by bylo vám, kdyby se vás z nějakého důvodu snažil „vykrmit“ a cpal vás tučným jídlem, až by vám z toho bylo špatně? To prostě není ohleduplné.
Rozhodně souhlasím, ačkoliv moje dětství bylo velmi netypické a rozuměl/a jsem si tehdy mnohem víc s dospělými než s jinými dětmi. Chtěl/a bych ale upřesnit, že ačkoliv je naše dušička stejně citlivá a zranitelná, je zcela individuální, co a jak se jí dokáže „dotknout“. Jedna osoba může mít šok a trauma, už když jí ostatní naznačí, že není na světě ta nejdůležitější a „netočí se vše jen kolem ní“, zatímco jiné můžete sprostě vynadat a plesknout po tváři a ona se třeba jen usměje a opravdu ji to nebolí, ne proto, že by ta duše nebyla citlivá a zranitelná, ale proto, že v hloubi duše té osobě záleží na něčem úplně jiném a s jistotou ví, že jinde to pohlazení a chválu spolehlivě dostane, takže vaše facka není to, co by ji opravdu zranilo na duši.
Proč neuvaříme tatínkovi pivíčko? Není v tom diskriminující genderový stereotyp? Vezmeme Wikipedii (kde si nastudujeme, jak se to dělá), pak vezmeme slad (ve skutečnosti písek), rozemeleme ho na jednoduché sacharidy, přidáme kvasinky a už se vaří a tatínkovi bude od vlastní dcery jistě velice chutnat.
A pro ten pláč u mužů jsem také. Proto tak rád/a poslouchám, jak Daniel Landa v písni „1938“ zpívá o vojáku-muži: „Pro slzy už skoro nevidí, Habešanům marně závidí.“
Proč neuvaříme tatínkovi pivíčko? Není v tom diskriminující genderový stereotyp? Vezmeme Wikipedii (kde si nastudujeme, jak se to dělá), pak vezmeme slad (ve skutečnosti písek), rozemeleme ho na jednoduché sacharidy, přidáme kvasinky a už se vaří a tatínkovi bude od vlastní dcery jistě velice chutnat.
A pro ten pláč u mužů jsem také. Proto tak rád/a poslouchám, jak Daniel Landa v písni „1938“ zpívá o vojáku-muži: „Pro slzy už skoro nevidí, Habešanům marně závidí.“
Zajímavý nápad. Velmi se mi líbí zdroj inspirace i název. :-)

