Vracím se sem ještě jednou. Na té básni vlastně není vůbec nic zvláštního, když se na ni člověk podívá důkladněji, ale přesto tak působí. Je mi to sympatické. To o té hudbě z mého minulého komentáře stále platí :)

Pěkné.kéž jednota by byla
Jak hrouda se
pod tíhou nedrolila.
Výra jedince
povzbudí.
Nebo zahubí

Poezie anonymity: To mě těší, děkuji.

človiček: Já mám samotu velmi ráda. Hlavně poslední dobou. Ale tahle báseň je o trochu jiném druhu samoty.

annaav: Děkuji, za tento i jiné krásné komentáře u mých básní... moc zdravím...

Pěkné, i když nepříjemně realistické. Zaujal mě konec, který je bohužel velice pravdivý.

Jednoduchost mě fascinuje - možná proto, že jí sama nejsem dost dobře schopna. Tvá báseň nepotřebuje zbytečnou slovní okrasu a jde přímo k jádru věci; stačí mrknutí oka a zmizí tak rychle, jak se objevila. A je uklidňující, což oceňuji.

Sympatické zpracování milostné tematiky. Ty přírodní obrazy mi krásně naskakují před očima. Jinak souhlasím s komentářem borovice, nebudu to psát znovu, abych zbytečně neopakovala již řečené. Kromě toho bych vyzdvihla první a předposlední sloku.

Trochu mi vytanulo na mysli,že se tvé verše a tvá přezdívka podobají topinamburu. Jde o slunečnici kvetoucí těsně před zimou, takříkajíc na poslední chvíli. Na lásku není nikdy pozdě. Mnoho zdaru.

Podzim vládne.

Alma Neradostná: nejhorší komentáře bejvaj většinou od interiérovejch designerů ;-)

Přesně!

človiček: U sousedů je tráva vždy zelenější...

Zaujalo mne, že to tu nemáš ráda. Kde je chyba? Jsme možná jedni z posledních co poznávají ještě docela krásný svět. Tak nepředbíhej. :-)

Mně k tomu okamžitě naskakuje hudba; je to trochu Gustav Mahler a trochu Richard Krajčo. A v těch verších vidím něco podobně zvláštního, jako je výše zmíněná neotřelá kombinace umělců, ale asi to nedokážu blíže popsat. Ten pocit mě drží zpátky a brání mi proniknout hlouběji mezi slova, ale vlastně si s ním pro tuto chvíli celkem vystačím.

Dandy: Podzim nemá rád plané řeči.

Homér: Děkuji převelice, budu :)

Dandy: Asi máš pravdu, s tou dobou...

Zamlklou půdu pohled vítá.
Řečím se v cestách vyhýbá,
V hromadu listí vítr přidá.
Větví co osiřely netřeba se bát.
V kopcích se pasou koně
vté spleti seschlích luk.
Dívčí dlaně se dotknou
chřípí koně.

Moc pěkné.
Nezbývá než nějak žít tu dál.
Na tuhle dobu aš moc pravdy.