Ach tak! Šmarjá, to mě vůbec nenapadlo :D V tom případě to ovšem dává smysl.

Alma Neradostná: při opětovném čtení mi dochází, že jsem tam zřejmě nezdůraznil, že se jedná o mou čtyřnohou lásku, která je pojmenována jako právě severská bohyně.

Jako když usedneš jen na kraj lavičky pod sněhem - takto na mne působí tato báseň. Je křehká ale silná.

Alma Neradostná: Také jsem mimopražák. Znáš linku 246 přes Zadní Kopaninu (dřív tam jezdila 256), linku 209 přes Xaverov (tam bývávali koně) nebo nějakou ještě zajímavější? Nebo máš na mysli spíš úplně mimopražské? Ještě se mi líbí linka 116 do Nebušic.

Pěkná báseň. Obzvlášť se mi líbí začátek, to "v podzimním tichu křepčící srdce působí poněkud nepřístojně", to je moc krásně řečeno. Konec je poněkud smutný, ale k básni velmi sedí.

Ten "omluvný pohled v roztrhané peřině", ač je to docela hezký obrat, mi příliš nesedí do celkového ladění básně. Najednou jsme ve značně odlišné situaci, kde asi tak úplně být nechceme... Jinak hezká, optimistická báseň.

Mám velmi ráda podzim (ačkoli mi poněkud vadí ta brzká tma) a z tvé básně na mě opravdu dýchá. Je to moc hezky napsané a předkládáš čtenáři zajímavé obrazy; oslovila mě "nálada prorostlá svízelem". Celkově se mi zamlouvá tvůj styl psaní.

Singularis: Děkuji za komentář. Já jsem dlouho jakožto mimopražák ovládala bezpečně jen metro, ale pak jsem začala jezdit tramvají, protože mi připadalo poněkud depresivní trávit tolik času pod zemí. Je to rozhodně zajímavější; člověk vidí také něco jiného než kabely na zdech. Ještě raději mám autobusy, nejlépe takové ty podivné linky, které jezdí po těch nejzapadlejších vesnicích.

Homér: ...ovšem s jistým tématickým odklonem

Mc. Erik a Barbara.

Velice mě potěšilo, že na tebe tramvajová linka zapůsobila natolik, že jsi o ní napsala báseň. Na mě totiž linky a místa, kudy vedou, působí velice a připadám si s tím pocitem osamělý/á. Z pražských tramvajových linek je linka 26 asi moje druhá nejoblíbenější. Raději mám jen linku 22 a obě tyto linky spojuje Nádraží Hostivař. Ale Strossmayerovo náměstí mě oslovuje i samo o sobě, připomíná mi film Já, Olga Hepnarová, a moji povídku Průzkum komunikace ze série Průzkum malých radostí.

Alma Neradostná: Také řešení, díkec.

Alma Neradostná: Ano chápeš to naprosto správně. Nevyznávám žádné konkrétní náboženství.

Děkuji moc za milá slova. Těší mě.

Chápu to dobře, že jsi tedy nakonec u žádného oficiálního náboženství nezakotvila? Tvůj pohled na věc je mi blízký, obzvlášť ve vztahu k noční obloze se shodujeme. Tvou báseň, kterou jsem komentovala, teď vidím v lehce jiném světle; zdá se mi ještě upřímnější, než když jsem ji četla poprvé.

A abych se věnovala také literatuře: líbí se mi tvůj styl psaní, který je poetický, ale není zbytečně komplikovaný. A protože ráda vypisuji obraty, které mě zaujmou, za všechny vyzdvihnu "jsi zvukem deště a silou v peřejích živoucí vody".

Podle mého názoru by bylo nanejvýš vhodné dát hajného dohromady s maminkou, ať jsou spokojení všichni...

Alma Neradostná: Děkuji za komentář.

Ano, je to jednoduché sdělení. Ono proč taky slovy zbytečně komplikovat tak jednoduchou "věc", jako být (s) bohem.

Pozn.: Každý ať si pod slovem bůh představí to své. Nicméně tím zrovna já nemyslím to Křesťanské zobrazení...

PrimaDen: Děkuji.

Dandy: Díky.

:-) Tak tohle to bych nazvala Soulad:-))

toto je hezké zamyšlení..:-)