bazi: To „1984“ mě také napadlo, ale nemyslím, letopočty mi budí jiné asociace.

vanovaso: Moc děkuju.

Nine: eště to tak...dyk by byla celá poprskaná vod voleje!

Singularis: ano, skutečně šlo pouze o takový minutkový, momentální nápad a ten název?...jestli ono to spíš jen nepřipomíná mnohem proslulejší "1984"...

Nine: pro toho, kdo viděl interesantní americkou minisérii Černobyl, je to téma nejen smutné nýbrž až hypnoticky reálné a bolestné...o přímých účastnících - místním obyvatelstvu ani nemluvě!

No jo no., to je těžký, ani život psí není vždy jednoduchý. :-)

Vtipné, a když je u sporáku v negliže, tak to nemá chybu, že?

Téma smutné, zpracování povedeně veselé.

Proč si přitahuji konkrétní situace a lidi? Co mám díky nim pochopit, čemu mě mají naučit? Co se mám zkrze ně o sobě dovědět. Na co se mám u sebe zaměřit? Díky za zamyšlení a následné praktické kroky.

Pokud kuřátka přejdou hromadně na pránu a budou se krmit z jiného zdroje, taky pojdou na přežrání z blbosti?

Zajímavý příběh. Jen se mi tam nelíbí ta tradiční starost o cizí stravování. Můj názor je takový, že každý člověk je zodpovědný za svoje tělo a měl by mít přiměřenou volnost v rozhodování, čím ho bude živit, a když si zkazí zažívání, bude to jen a jen jeho vina. „Zpracovávání“ někoho ne. Jak by bylo vám, kdyby se vás z nějakého důvodu snažil „vykrmit“ a cpal vás tučným jídlem, až by vám z toho bylo špatně? To prostě není ohleduplné.

Rozhodně souhlasím, ačkoliv moje dětství bylo velmi netypické a rozuměl/a jsem si tehdy mnohem víc s dospělými než s jinými dětmi. Chtěl/a bych ale upřesnit, že ačkoliv je naše dušička stejně citlivá a zranitelná, je zcela individuální, co a jak se jí dokáže „dotknout“. Jedna osoba může mít šok a trauma, už když jí ostatní naznačí, že není na světě ta nejdůležitější a „netočí se vše jen kolem ní“, zatímco jiné můžete sprostě vynadat a plesknout po tváři a ona se třeba jen usměje a opravdu ji to nebolí, ne proto, že by ta duše nebyla citlivá a zranitelná, ale proto, že v hloubi duše té osobě záleží na něčem úplně jiném a s jistotou ví, že jinde to pohlazení a chválu spolehlivě dostane, takže vaše facka není to, co by ji opravdu zranilo na duši.

Proč neuvaříme tatínkovi pivíčko? Není v tom diskriminující genderový stereotyp? Vezmeme Wikipedii (kde si nastudujeme, jak se to dělá), pak vezmeme slad (ve skutečnosti písek), rozemeleme ho na jednoduché sacharidy, přidáme kvasinky a už se vaří a tatínkovi bude od vlastní dcery jistě velice chutnat.

A pro ten pláč u mužů jsem také. Proto tak rád/a poslouchám, jak Daniel Landa v písni „1938“ zpívá o vojáku-muži: „Pro slzy už skoro nevidí, Habešanům marně závidí.“

Zajímavý nápad. Velmi se mi líbí zdroj inspirace i název. :-)

Psavec: jako by to bylo včera, oznámil nám to (samozřejmě s fatálním zpožděním) učitel na hodině občanské nauky a ještě ten den se objevily první informace také ve večerních Televizních novinách.

Psavec: a když je v kuchyni u sporáku, tak to taky neni zlý!

františek: ne

Panákem nic nezkazíš.

Pěkná, hodnotím.

Povedená, líbí se mi.

Sonda do minulosti.