První vede.

Jo!

Ok,super

:)

.. musím říct, že podobné věci moc nečtu, ale dnes jsem se pobavila :)

Lasak: díky za zpětnou vazbu, jsem ráda, že jsem tě potěšila :)

Mlčeti Zlato: od tebe mne to těší, děkuju :)

Alma Neradostná: Díky moc..

Chce to ještě hodně píle, čekal jsem dlouhé chvíle, co mi to chce říct ..... ? A nic .
Ale piš, piš, piš ! Je to jako se stromy, jen nápor větru je rozlomí.

Tvé limeriky mi dokážou vykouzlit úsměv na tváři, za což děkuji. Zde mě obzvlášť zaujal ten poslední; připomněl mi některé básnické pokusy, které v dětství vytvářela má sestra, tím přístupem "když se to nerýmuje, prostě si ta slova nějak přiohnu". Samozřejmě vím, že zde je to tak úmyslně, a funguje to výborně :)

Tvé limeriky jsou pěkné, vtipné a takové roztomilé. Zvlášť první dva se mi líbí; připadají mi originální a s dobrou pointou. Zlepšil jsi mi den :)

Je to sice pravdivé, ale zpracování myšlenky mi nepřipadá příliš zajímavé. Ale asi proč ne.

Jinak mi to stylem lehce připomnělo Karla Havlíčka Borovského...

Chápu, je to vážně k vzteku. Ono se to slunce tak snaží... Uvědomuje si ta mlha vůbec, že kvůli tomu světlu, které ona tak bezohledně pohlcuje, slunce hoří? Fakt hoří! Vždyť to musí hrozně bolet!

Vzhledem k tomu, že slunce se řadí mezi hvězdy, pro druhou sloku platí totéž.

Docela jsem se lekla, když to na mě vyskočilo... Ale je to výstižné.

Psavec: Díky...

Smuténková.

Povedený závěr.

Skvělá zkratka.

Nedivím se.