človiček: Děkuji za zastavení a za hezká slova :)

Procítěná a velmi obrazotvorná :-) děkuju

V únoru jsem jsem se vnořil do ledové bystřiny. Bylo -16 stupňů a já měl narozeniny a toulal jsem se krajinou svého rodiště s Jendou Becherem. Byla to oslava života napříč jeho těžkostem. Každá buňka mého těla na to slastně vzpomíná. Jen mi to vytanulo na mysl. Máš čtivou formu. Je to pocitově prostorové, snadno empaticky uchopitelné.

To není špatný.....projev dřeně duše.Nevnímám to cynicky suše , kde že , sám s kmotrou kostky jsem hrál, plakajíc jsem se smál i bál. Trumf v rukávu já měl, eso vděčnosti vyděsilo spoluhráče. Ona jen vrškem strachu mávala, jenž mi k nohám spadl poražen.

Docela slušné. Celkem pěkné rýmy (až na "Jacků" a "vzlyků") a dobrý rytmus. Líbí se mi "mozek tahá vzpomínky z depozitu".

Mimochodem, ten název sbírky je naprosto kouzelný :)

To je velmi dobré. Zaujala mě už první sloka (jestli se tomu vůbec dá říkat sloka... no prostě ta část před prvním prázdným řádkem) a mé zaujetí až do konce neopadlo. Mnoho krásných obratů, například "a nás dvě protnuté na kostní dřeň". Konec je trochu krutý a velmi mě oslovil.

Singularis: Děkuji za komentář a za uznání. Psala jsem to asi před rokem, ale vybavuji si, že to, že jsem se nakonec rozhodla pro formu dopisu, mi velmi usnadnilo práci, protože to dalo smysl takovému tomu "ráno jsem vstala, pak jsem dělala tohle a pak tohle". Marianne je opravdu jen náhoda, bylo to zkrátka první jméno, které mě zrovna napadlo.

Je podivuhodné, jak dokáže mozek taková nedořešitelná úloha „zavařit“ a jak těžké je se z toho pak vzpamatovat. Povídka je velmi dobře napsaná a stylizace do formy dopisu mi připadne vhodně zvolená.

Když jsem začal/a číst, jméno Marianne mi hned připomnělo Rozum a cit od Jane Austen, protože žádnou jinou Marianne neznám, ale ze zbytku je jasné, že to byla jen náhoda.

Alma Neradostná: Děkuji za tip. Podle Mapy.cz to v Kersku vypadá opravdu hezky, tak se tam jednou zajedu podívat (mám to dost daleko).

Pěkné ,čtyřnohé lásky .
Netouží po boharstvý jen pohlazení a něco dobreé.

Singularis: Spíš ty úplně mimopražské. Líbí se mi třeba linka z Prahy do Poděbrad, která jezdí mimo jiné přes Kersko (ten les, kde se natáčely Slavnosti sněženek, kdybys náhodou nevěděl/a), což je dost pěkné místo. U nás v okolí (Praha-východ) také máme pár zajímavých.

Ach tak! Šmarjá, to mě vůbec nenapadlo :D V tom případě to ovšem dává smysl.

Alma Neradostná: při opětovném čtení mi dochází, že jsem tam zřejmě nezdůraznil, že se jedná o mou čtyřnohou lásku, která je pojmenována jako právě severská bohyně.

Jako když usedneš jen na kraj lavičky pod sněhem - takto na mne působí tato báseň. Je křehká ale silná.

Alma Neradostná: Také jsem mimopražák. Znáš linku 246 přes Zadní Kopaninu (dřív tam jezdila 256), linku 209 přes Xaverov (tam bývávali koně) nebo nějakou ještě zajímavější? Nebo máš na mysli spíš úplně mimopražské? Ještě se mi líbí linka 116 do Nebušic.

Pěkná báseň. Obzvlášť se mi líbí začátek, to "v podzimním tichu křepčící srdce působí poněkud nepřístojně", to je moc krásně řečeno. Konec je poněkud smutný, ale k básni velmi sedí.

Ten "omluvný pohled v roztrhané peřině", ač je to docela hezký obrat, mi příliš nesedí do celkového ladění básně. Najednou jsme ve značně odlišné situaci, kde asi tak úplně být nechceme... Jinak hezká, optimistická báseň.

Mám velmi ráda podzim (ačkoli mi poněkud vadí ta brzká tma) a z tvé básně na mě opravdu dýchá. Je to moc hezky napsané a předkládáš čtenáři zajímavé obrazy; oslovila mě "nálada prorostlá svízelem". Celkově se mi zamlouvá tvůj styl psaní.

Singularis: Děkuji za komentář. Já jsem dlouho jakožto mimopražák ovládala bezpečně jen metro, ale pak jsem začala jezdit tramvají, protože mi připadalo poněkud depresivní trávit tolik času pod zemí. Je to rozhodně zajímavější; člověk vidí také něco jiného než kabely na zdech. Ještě raději mám autobusy, nejlépe takové ty podivné linky, které jezdí po těch nejzapadlejších vesnicích.

Homér: ...ovšem s jistým tématickým odklonem