pridavam se k ostatnim..

to vím... moc hezky napsáno... líbí mocmoc

hodně moderní pohádka... ale docela mě pobavila :-)

Krásně napsané...

Překrásná báseň...;)

hm:)...makový panenky těžký to mají,
když si pod nohy nekoukají,
chytají světýlka spadané z hvězd
a chtěly by emanuelům hlavu plést

..."jenže samota - má velký chapadla"
:)

...oheň, to je mocný element...mám ho ráda...;)

Držím palečky aby šťasná byla...;)...

Usmívám se spíš nad černým svědomím...;)...báseň se mi moc líbííí...hezky vyprávíš :)

Pěkná, pocitová...;)

Perfektní... Myslím, že za poslední dobu nejlepší...

Ivkaja: To dík Tobě dnes vytryskl můj gejzír veršů! Pomalu abych se přihlásil ještě na další servry, abych ukojil své tvůrčí touhy! Jsem nadupanej jak čarodějka, tedy skoro! Na její výkon ještě nemám, taky jsem toho zatím napsal podstatně méně! Když mi říkala, kolik toho už má, bylo to číslo o řád vyšší než to mé a i kdyby se to dělilo deseti, pořád skoro dvojnásobek! Inu, kdo umí, umí! A já se zatím ještě neodhodlal k próze jako ona...;o)))
Díky moc za milá slova, Tvé verše jsou živou vodou pro moji momentální tvorbu a i duši potěší!

Ahoj, modřinko! Ty ještě žiješ?

Stříbřitě krásné!!!
Děkuju za všechna milá slova v komentech..atp.
Ta voda živá v tobě jak gejzír prýští
a na vrcholcích hor, taje už led,
v průsečík protnou se dny minulé i příští
možná, že zítra,
možná......., že... hned!

nádheraaaaa:-)

Ty jsi tedy rychlejší než blesk! Sotva jsem to odesla a už tu mám tvůj koment. Nebo jsi to četla ještě bez té poslední sloky? Dost možná, že třeba ještě přidám další, i když na literu mám jen ty tři!
Jo, Láska, ta nám dává zabrat...I když to teď znám už jen z doslechu! Asi jako Casanova vzpomínající na smrtelném loži...
;o)))

Ach ta láska, ...

nevim proč, ale zdá se mi to povedeny :)

Vzpomínky nám někdy dávají pěkně zabrat!Ale nebýt jich, cítili bychom se nějak ochuzeni, náš život by se zdál být bez chuti, bez barvy, bez zápachu...Prostě nudný a zbytečný!

Přijď, kdekoli jsi v tuto chvíli,
na křídlech vánku přileť sem,
vzpomínkou na Tě srdce sílí,
já stále nosím Tě v tom svém!
...jsem si tedy dovolil...pár veršíků...s Tvým laskavým svolením, Ivčo!... jsem si dovolil... ;o)))

Honem se všemu zasmějme, abychom nemuseli nad tím plakat!To je jediná cesta, jak to přežít! Rozvíjet to krásné, na to druhé pozapomínat a nezapomínat se usmívat, alespoň 1x denně, raději vícekrát, mít trpělivost s druhými a umět si pro ně najít čas, úsměv a snad i trochu Lásky ve svém srdci...

Katka má štěstí že má člověka jako jsi ty....