Zahodím další klíč

pípnul ptáček ve večerním soumraku,
mávneš rukou v dalším převleku,
musel jsi navléci černý úbor,
do smutku se nehodí bílý únor,
chceš přečíst vodoznaky naděje,
vzdáváš to předem,
žít přece těžké je ............
a tak zas sedíš na schodech před domem
a vyhlížíš ,
co prošlo kolem,
tak dlouhý den...
pak mávneš rukou oči zakleslé
ve vzdálených světech hvězd,
pípnul noční pták ze svého snu,
co zdá se tobě?,
vím, že neusnu....
vánek mne pohladil lehce po tváři,
přitiskl něžně na čelo kadeři,
tu kterou jsem házela od čela,
když ještě skutečně ztratit tě neměla....
zvednu se ze schodů,
zavrzal zámek,
pár kroků a nebudu už
dělat ti v srdci zmatek...
usneme každý na jiném polštáři,
bez polibků a bez možných hádek....
já to vím,
oba to víme
a čas to nezmění,
nebude to jiné....